Česká ekonomika: Kam by (ne)měly směřovat investice v době koronavirové krize?
Když se říká, že z krize se musíme proinvestovat, zní to dobře. To ale neznamená, že se to také dobře dělá.
Česká vláda si nechala schválit 500miliardový schodek rozpočtu pro letošní rok, přičemž jedním z velkých argumentů bylo to, že je potřeba se z krize proinvestovat. Jen málokdo by podobná slova nepodepsal.
Pokud jde ovšem o proinvestování se z krize, mnohem větší důraz bych kladl na investice firem. Stát jednak nemá připraveno dostatečné množství projektů, které je schopen okamžitě realizovat. Kdyby snad měl, úzkým místem pomyslného "lití betonu" by se stala kapacita stavebnictví.
Investice do strojů, zařízení, informačních a komunikačních technologií a aut představují celkem 40 % investic. Firmy navíc potřebují přeřadit na vyšší stupeň produktivity. Cestou k tomu jsou robotizace, automatizace a digitalizace.
Bez pokroku v těchto oblastech bude česká ekonomika opět narážet na nedostatek pracovní síly (i nyní, během krize, firmy hlásí více než 300 tisíc neobsazených pracovních míst) a zadýchávat se již při růstu HDP o 2-3 %, jak jsme toho byli svědky v minulých letech.
Mimochodem, na téma veřejných investic vydal Mezinárodní měnový fond studii. Ta ukazuje, že třetina peněz investovaných do veřejné infrastruktury vyletí komínem kvůli neefektivitám, korupci, špatnému vyhodnocení nákladů, byrokracii a tak dále. A to především v případě dlouhodobých, velkých a komplexních problémů.
Jak neefektivní jsou veřejné investice do infrastruktury
