Evropan není jeden živočišný druh. Jak to zohlednit při investování?
Když Česká republika v roce 2004 vstupovala do Evropské unie, bavil jsem se o tom s kamarádem. Přemýšleli jsme o budoucnosti celé unie. Neměl jsem žádné ekonomické vzdělání, přesto jsem si tehdy myslel zhruba následující: "Je to úžasný projekt lidského ducha, ovšem může fungovat jedině tehdy, pokud se zlepší dělba práce v Evropě. Můžeme se spojit, ale nesmíme potom plakat, že nemáme cukrovary, když dokážeme cukr levněji dovézt. Španělé musejí pochopit, že Němci ta auta umějí vyrobit lépe. A nejsem si úplně jistý, zda to dokážeme přijmout."
Vzpomínám si, že předtím jsme na gymnáziu probírali na filozofii Montesquieho Perské listy, což jsou v nadsázce řečeno takové Čapkovy cestopisy o "povaze národů".
Barevná evropská zeď
Teď jsem o pár let starší, pár evropských zemí jsem navštívil, ve dvou jsem žil, a o to víc rozdílnou povahu národů vnímám. Tyto své úvahy zohledňuji i při rozhodování o investicích. Vlastně jsem se zaradoval, když jsem při zkoumání složení jednotlivých akciových indexů zjistil, že jsou v německém DAX zastoupeny hlavně průmyslové podniky, v britském FTSE je mnoho finančních institucí a těžařů a v těch jihoevropských (IBEX, S&P MIB) jsou zase "rarity", které se v těch ostatních tolik nevyskytují, třeba výrobci luxusních bot či oblečení.
Generalizace jsou problematické, ale možná ti Němci jsou, slovy klasika, opravdu "pořádnější", Angličané dobří manažeři (snad i z dob imperiální nadvlády dokáží řídit nadnárodní těžební firmy) a obchodníci – Italové a Španělé – zase mohou vydělávat na svém módním vkusu nebo vášni pro módu a luxus.
Zdá se mi, že krize dala této myšlence i kvantitativní vyjádření. V posledních letech například všechny tři německé automobilky jasně válcují své francouzské a italské konkurenty, úspěchy francouzských gigantů luxusního zboží LVMH či kosmetiky L'Oréal ukazují na jiné předpoklady, španělskému Inditexu se daří na oděvním poli.
Konkurenceschopná Evropská unie
Jistě, našli bychom i příklady, které toto rozdělení popírají, například tradiční švýcarské a britské banky trpí ztrátou důvěry po množství skandálů, ale to je spíše záležitost konkrétního odvětví. Burza v Londýně navíc vykazuje velice dynamickou tendenci a zlepšuje své postavení oproti evropským konkurentům.
Jako by se v Evropě lépe dělila práce podle toho, kdo dokáže být efektivnější. Jako by díky horší ekonomické situaci národy trochu upozadily svá ega, která volala: "My ta auta umíme taky! Ať jsou svetry jen z naší vlny!" I když takové hlasy stále občas zaznívají (nejčerstvěji z Francie ohledně Peugeot Citroën) a zaznívat budou. Pokud tento proces bude pokračovat bez diktátu pětiletek z Bruselu, může být Evropa konkurenceschopná. Úžasný projekt lidského ducha a svobody, jímž podle mě Evropská unie má a chce být, by tak mohl mít mnohem světlejší budoucnost než současnost.
Aktuality
