Cla jako cesta do špatné fronty
Nápad zavádět plošná cla ve snaze vrátit výrobu do Spojených států působí na první pohled lákavě – zní vlastenecky, slibně pro tvorbu pracovních míst a politicky chytře. Historie ale ukazuje, že to je nápad z kategorie těch, které se sice dobře prodávají v kampani, ale ekonomicky nefungují.
Už na konci 19. století se budoucí 25. americký prezident William McKinley pokusil zvýšením dovozních cel ochránit americké výrobce. Výsledek? Vysoká inflace, nespokojení voliči a v roce 1890 třetí největší ztráta křesel republikánů v doplňovacích volbách v dějinách Kongresu. O několik dekád později přišel Smoot-Hawleyho celní zákon (dostal se i do filmu), který měl ochránit americký průmysl během Velké hospodářské krize. Místo toho nastal prudký pokles světového obchodu, ztráta pracovních míst a ještě hlubší ekonomický propad.
Po necelých sto letech, jedné světové a několika dalších velkých válkách, vynálezech spousty šikovných věcí v čele s internetem a několika přeměnách světového politického i ekonomického řádu je to tady znovu. Celní válka, kterou se v posledních týdnech snaží rozpoutat americký prezident Donald Trump, může být začátkem další velké změny. Snaha americké administrativy pomocí vyšších cel stimulovat návrat průmyslové výroby do USA nevoní většině světových politických lídrů a rameny nad ní krčí i řada ekonomů. A jakkoli Trump láká do USA i masivní investice v odvětví vyspělých technologií, rád se v argumentaci opírá o něco jako "návrat staré dobré Ameriky".
Ekonom a novinář Cullen Roche ale upozorňuje, že Spojené státy už dávno nejsou zemí, která by potřebovala zaměstnávat masy lidí u montážních linek. I když se to některým lidem (nejen) od montážních linek nelíbí. USA jsou technologickou velmocí. Budoucnost je v umělé inteligenci, pokračující automatizaci a robotizaci, a není proto realistické ani efektivní vracet se ke starému modelu ekonomiky založené na manuální práci. Nebuďme naivní, Trump to jistě minimálně tuší, o to větší hrozbou jím prosazovaná opatření v mezinárodním obchodě jsou, protože tím spíše vyznívají jako snaha o destabilizaci nejen ekonomického, ale i (geo)politického řádu.
Mimochodem, od roku 1950 poklesl podíl výroby na americké zaměstnanosti ze 40 % na asi 7 %. A i těchto posledních 7 % pracovních míst bude během několika dekád z velké části nahrazeno technologiemi. Tvářit se, že celní bariéry přivedou zpět miliony pracovních míst ve výrobě, je falešné. Ve skutečnosti cla zvýší náklady pro firmy i spotřebitele, sníží konkurenci a umožní americkým producentům zvyšovat ceny, protože budou do značné míry chráněni před zahraniční konkurencí.
Americká ekonomika dlouhodobě roste díky své schopnosti inovovat. O tuto schopnost s novými cly nemusí přijít, je ale pochybná představa, že by rostla rychleji, když se bude v USA vyrábět více levných mikrovlnek nebo kuchyňských rukavic. Trump by jistě rád viděl, že se v Americe začnou ve velkém opět vyrábět auta nebo léky, že posílí výroba vyspělých technologií, polovodičů a tak dále. Výrazné navýšení produkce ale trvá zpravidla o to déle, o co vyspělejší jsou produkty, které se mají vyrábět. Pokud by se větší část amerických zdrojů měla přesouvat zpět do základní výroby, oslabilo by to v delším výhledu schopnost vytvářet komplexní produkty a služby, které Spojeným státům dávají v některých oblastech náskok před většinou světa.
Cla navíc mohou být hodně drahá. Hrozí vyvolat problémy v dodavatelských řetězcích, jejichž následkem budou nižší zisky firem (nebo zpomalení jejich růstu), propouštění a růst cen. Firmy se mohou snažit kvůli nákladům spojeným s vyššími tarify hledat úspory a pracovní síla je jednou z prvních oblastí, na které se zaměří. I ti, kterým mají cla "pomoci", jimi mohou být poškozeni. Reakce investorů na v dubnu oznámená cla je výmluvná a rozumějí jí všichni, kteří věří, že ceny akcií dlouhodobě nakonec vždy odrážejí zejména očekávanou ziskovost firem.
V globalizovaném světě nelze přejít na autarkii, tedy v podstatě na soběstačnost za každou cenu, bez obrovských ekonomických ztrát. Cla mohou krátkodobě působit jako ochrana, ale dlouhodobě jsou nástrojem ekonomického zpátečnictví. A pokud je jejich cílem vytvoření iluze hospodářské síly, výsledkem může velice dobře být recese. Když se začne ekonomika řídit jako reality show, ve které vyhrává ten, kdo křičí "America First" nejhlasitěji, můžeme se jednoho dne probudit do světa, kde Amerika opravdu bude první. První ve frontě na hospodářské zotavení.
Zdroj: Discipline Funds, JPMorgan, A Wealth of Common Sense
