Daně a jak v Česku na ně: Patříme spíše mezi banánistány, nebo mezi elitu?
Zvýhodněná DPH pro vlekaře nebo nadstandardní podpora bohatých rodin s dětmi určitě nepatří mezi chlouby českého daňového systému. Skutečné průšvihy ovšem v této oblasti nenajdete, říká ekonom Petr Janský, který se daněmi ve špičkových i rozvíjejících se ekonomikách dlouhodobě zabývá. I tak je tu velký prostor pro zlepšení, dodává. Ten by do jisté míry mohla zaplnit harmonizace v rámci EU, kterou Janský považuje za pozitivní.
Dlouhodobě se zajímáte o daňové systémy v různých částech světa. Pokud vyjdeme z vašich zkušeností a poznatků, jak (ne)kvalitní je český systém?
Jsme na tom dobře, zhruba tak, jak odpovídá ekonomické vyspělosti země. Oproti chudším a méně rozvinutým zemím je náš daňový systém podle mě efektivní. Na druhou stranu, jakkoliv je český daňový systém relativně složitý, oproti mnohým nejrozvinutějším zemím, jako jsou například Spojené státy, je stále poměrně jednoduchý.
Může se už dnes český daňový systém v něčem rovnat těm nejlepším na světě?
To je těžká otázka... Nejsme nejlepší na světě, ale rád bych zmínil, že je náš základ pro DPH relativně široký. Mnohé země vyjímají z DPH mnohem více položek než my, o to více to pak musíme kompenzovat například ještě vyšším zdaněním práce. Podle mě je stejně tak dobře, že se naše země nesnaží být daňovým rájem a máme ambici soutěžit s ostatními státy s pomocí vzdělaných a kreativních lidí spíše než s pomocí daňových sazeb či finančních tajemství. Oproti Irsku či Lucembursku zakládáme svoji konkurenceschopnost na opravdu udržitelných základech.
Patří naopak v něčem náš systém mezi to nejslabší, co jste ve světě poznal?
Nic extrémního v tomto slova smyslu nemáme. Spíše jde o věci, které má v různém provedení každá země, například příliš velký rozdíl mezi nízkým zdaněním živnostníků a zaměstnanců, které je příliš vysoké. Dále jde o příliš velkou podporu bohatých rodin s dětmi, daňovou podporu stravenek nebo výjimky na sníženou sazbu DPH, například na lyžařské vleky. V neposlední řadě bych zmínil složité zdaňování firem a neschopnost zamezit daňovým únikům skrze daňové ráje či jiným způsobem, v čemž ale nejsme výjimkou.
Obecněji řečeno, jaká je nyní největší slabina českého systému?
Málokdo uvažuje o daních komplexně. Přitom daně jsou součástí celého veřejného systému, včetně různých dávek a sociálního a zdravotního pojištění. Z hlediska veřejných politik se tak týkají nejen ministerstva financí, ale minimálně i ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva zdravotnictví. Každý zaměstnavatel ostatně ví, že velkou část odvodů tvoří právě sociální a zdravotní pojištění. Pro rozhodování rodin je pak zásadní, jak integrují daně a pojištění s různými sociálními dávkami, důchody a tak dále, což může končit až paradoxně.
**Co konkrétně máte na mysli?
Pokud se manželce nebo manželovi, který je doma s dětmi, nevyplatí návrat do práce kvůli vysoké podpoře pracujícího partnera a vysokému marginálnímu zdanění v případě práce obou, pak nestačí vymyslet něco na jednom ministerstvu. Meziresortní spolupráce se přitom často nedaří, přestože například za vlády Petra Nečase měla všechna tři zmíněná ministerstva jedna strana.
Stručně, není to o sazbách, ale základech daně a s tím spojenými složitostmi a výjimkami.
Přesně tak, sazby máme v pořádku. V případě korporátní daně i nepřímých daní, tedy spotřební daně i DPH, jsme omezeni ostatními zeměmi a svými sousedy. Kolik výjimek necháme firmám pro zmenšení daňového základu nebo kolik nesmyslů jako už zmíněné lyžařské vleky si dáme do snížené sazby, to už je jen a pouze na nás.
Jak toto pokřivení napravit? A jak celý systém vylepšit?
Neříkat, jaká má být výše konkrétního pojistného nebo přídavku na dítě, ale jakou daňovou zátěž (nebo ekvivalentně přínos sociálních dávek a daňových bonusů) má ta která rodina nést. Politici jako naši zástupci mohou rozhodnout o tom, kdo a kolik má do společné kasy dávat, případně kolik z ní může brát. Ekonomové a další odborníci naopak dokáží pomoci s tím, jakými daněmi, pojistnými a dávkami té konečné alokace nejlépe dosáhnout. Někdy je totiž efektivnější zvýšit přídavek na děti, jindy daňovou slevu. Jako příklad dobrého, nezávislého a komplexního návrhu daňové reformy bych zmínil britské Mirrlees Review.
Existují nějaké signály, že by se Česko, možná už současná vláda, tímto směrem vydalo?
U nás se řeší dílčí otázky, například to, zda se má zvýšit podpora rodin s dětmi o pár set korun. Já bych začal od toho, jak moc v relaci k ostatním typům domácností chceme podporovat mnohdy i bohaté rodiny s dětmi. A jestli opravdu chceme podporovat standardní rodiny s dětmi ještě více než nyní, kdy to podle dat OECD děláme nejvíce z celé EU.
Zmínil jste vliv, který na nastavení některých daní v Česku mají naši sousedé. Související otázkou je postupná harmonizace uvnitř EU. Prospívá nám? Měla by pokračovat?
Dosavadní harmonizace je nepochybně pozitivní. Jako pro malou členskou zemi Evropské unie, která je pod vlivem Německa, je povětšinou harmonizace v našem zájmu. Doplním, že extrémním návrhem v oblasti harmonizace je společný konsolidovaný základ daně z příjmu právnických osob. Mnozí tento návrh kritizují a opravdu má své nevýhody, podle mě by to ale vyřešilo mnohé problémy související s daňovými úniky a daňovou optimalizací. Jeho případná realizace je ale spíše otázkou dalších dekád než let.
