Tři roky, ale jako by to bylo dnes: Pobaltská lekce evropského realismu aneb Jak je důležité míti unii

O podpoře členům eurozóny, kteří se dostali do problémů

Jürgen Ligi (JL): Proč nepřiznat, že se svým způsobem cítím být hrdý na to, že můžeme Evropě něco nabídnout. To ale není ten hlavní pocit. Pochopitelně nemáme radost z toho, že má Portugalsko problémy. Zároveň si nemůžeme být jisti tím, že se ony problémy nerozšíří, že se v Evropě neobjeví nové a ještě větší starosti. Společně s tím, že jsme se rozhodli být evropskou zemí, jsme se rozhodli přijmout to dobré i špatné, co k Evropě patří. Proto si nemyslíme, že je potřeba diskutovat o tom, zda přispějeme na záchranu Portugalska, je potřeba diskutovat o tom, jak celá věc dopadne.

O (tehdejších) problémech eurozóny a budoucnosti eura

Märten Ross (MR): Pokud mluvíme o měně, jako je euro, mluvíme o nástroji, který má zjednodušit život. V tomto slova smyslu jsou peníze nejen makro koncept, ale také mikro koncept. To, s čím má nyní eurozóna problémy, je pouhý jeden aspekt toho, co euro reprezentuje a co znamená. Vždyť i přes to, co se děje, nemáme problém cestovat po Evropě a platit eurem v hotovosti, provádět platby v eurech. Nemáme pocit, že by s používáním eura byla spojena nějaká nejistota. Některé země mají fiskální problémy, ale ty bych nutně nedával do souvislosti s eurem. Se společnou měnou je spojena řada dalších věcí, které jsou podle mě úspěchem.

O přesunu národní suverenity do Bruselu a Frankfurtu

JL: Čím menší země nebo ekonomika je, tím méně možností má. Nelze se vyhnout vlivu, který na nás dění v Evropě má. Nemůžeme se bránit hospodářským a politickým procesům, které na kontinentu probíhají, ale můžeme se na nich podílet. Sedět u jednoho stolu s ostatními členy Euroskupiny je něco úplně jiného než se účastnit jednání Ecofinu. Skutečné diskuze a rozhodování se dějí na zasedání Euroskupiny a je příjemné u toho být. Na druhou stranu je nepříjemné, když jste v některých případech svědky toho, že rozhodují jiní. Nicméně malá země si prostě musí přiznat, že nemá tak velký vliv. Nemůžete být Evropany jen tehdy, když je to pohodlné, to by se tak začal chovat každý. A v takovém případě by menší země měly ještě větší problémy.

O výhodách spojených s členstvím v evropské měnové unii

MR: Náš vstup do eurozóny změnil hodně věcí. Předtím se mnohá rozhodnutí, které se nás přímo týkala, dělala z našeho pohledu za zavřenými dveřmi; prostě jsme neměli možnost se k nim vyjádřit. Například podstatná část estonských půjček na bydlení je v eurech, což znamená, že jsou citlivé na úrokové sazby eurozóny. No a najednou jsme jako země – skrze guvernéra centrální banky – součástí procesu, v němž se o nastavení těchto sazeb rozhoduje. To možná jistým způsobem mění naše vnímání. Ano, řekl bych, že některým věcem nyní rozumíme o něco lépe. Ne proto, že by v něm byly nějaké tajnosti, ale proto, že jsme jsme součástí rozhodovacího procesu.

O iluzi vlastní monetární politiky, které propadají malé státy

JL: Malá země může předstírat, že má vlastní monetární politiku, ve skutečnosti ji ale nemá. Estonsko, ale třeba ani Česká republika si nemůže dovolit vlastní aktivní monetární politiku, ne na dlouho. K tomu si přičtěte to, že existuje všeobecně přijímané přesvědčení, že Evropa má mít společnou měnu. My jsme slíbili, že ji přijmeme, o tom už zde nikdo nepochybuje. Šlo o důležitý signál pro trh, že máme v pořádku veřejné finance, že jsme standardní evropskou zemí, ale zásadní změnu to neznamenalo. Nemohli jsme předstírat, že máme nezávislou měnovou politiku, že o kurzu měny rozhodujeme sami. Milion obyvatel a deset milionů, to není velký rozdíl. Pokud tedy nejste Švýcarsko nebo Švédsko.