Otevřená zpověď čerstvého eurokrata: Luděk Niedermayer o svém působení v Evropském parlamentu
Evropa je pod stále větším tlakem a europoslanci také. Jejich loajalita stranické ideologii přebíjí národní barvy, unisono české hlasování tudíž nečekejte. Navzdory tomu je Brusel (převážně) o gentlemanech, jeho vstup do domácí politiky kvůli slabému žaludku a málo ostrým loktům se tedy nechystá. Nejen to při natáčení pořadu Alter Eko pro Rádio ZET prozradil někdejší viceguvernér ČNB a současný europoslanec Luděk Niedermayer.
O překvapeních po příchodu do Bruselu: Hodně práce a ještě více černých eurolabutí
Co mě nepotěšilo? I když to možná zní divně, v Bruselu je strašně moc práce; mnohem více, než jsem si dovedl představit. A ne proto, že bych byl líný, ale proto, že agenda, s níž se člověk potkává, je hodně široká. Je potřeba naučit se hospodařit se silami, tedy určit si oblasti, v nichž se budete orientovat, na které se zaměříte. V ostatních oblastech se musíte spolehnout na kolegy v politické skupině nebo delegaci. Druhou věcí, která mě překvapila, bylo to, kolik obtížných témat má Evropa před sebou.
Když jsme do Bruselu přišli, zdálo se, že bude hodně práce v ekonomické oblasti. Pak se začala komplikovat situace okolo Řecka a začal závažný konflikt na Ukrajině. V poslední době se navíc ukazuje, že se evropským tématem číslo jedna stává problém imigrace. Čili vždy, když si člověk osahá nějaký problém, který bychom jako Evropa měli řešit, je ta věc překonána nějakou větší komplikací. Doufám, že za čas dojde k tomu, že ty jednotlivé problémy začneme ořezávat a dostaneme se k tématům, která se dříve zdála být prioritní, a že se nám ty nejurgentnější a nejproblematičtější starosti podaří posunout o kousek dále.
O čem by EU měla být: Na panevropské úrovni řešme velké věci, zbytek nechme na státech
Souhlasím s tím, že by Evropa a její instituce měly řešit velké věci. Ty malé se často dají dobře řešit na úrovni jednotlivých zemí. Od občanů k nám přitom často přicházejí podněty na řešení národních problémů, které by podle mě neměly zaplevelovat evropskou legislativu a stávat se součástí evropského právního systému. Ten bychom měli vyhradit věcem, které mají celoevropský význam a které na úrovni jednotlivých členských zemí EU nelze (vy)řešit.
O (ne)spolupráci českých europoslanců: Zatím nebyl důvod táhnout za jeden provaz
Základní jednotkou v Evropském parlamentu není národní delegace, ale politická skupina. Společně s lidovci jsme součástí politické skupiny Evropské lidové strany. A právě skupiny si vytvářejí jednotné názory na dané části projednávané problematiky. Z toho vyplývá, že není tak úplně pravděpodobné, že bych projednával stanoviska s ostatními českými poslanci, i když často před hlasováním konzultuji s panem Teličkou, který je součástí liberální skupiny. Jsme si totiž názorově blízko a jeho názory mě zajímají.
Základní jednotkou je nicméně opravdu politická skupina. Čeští poslanci jsou rozděleni do různých skupin, od komunistů po poněkud extrémní frakci pana Nigela Farage, kde je zástupce českých Svobodných. Je sice fakt, že se pravidelně setkáváme jednou za měsíc na jednání ve Štrasburku a občas si i o něčem povídáme, ale mám pocit, že jsme zatím nenarazili na mnoho témat, která by se dala označit za specifický národní zájem, u kterého by čeští europoslanci mohli cíleně táhnout za jeden provaz.
O politické kariéře: Na českou národní politiku bych asi neměl žaludek a nervy
Aktuálně je mojí ambicí být dobrým poslancem Evropského parlamentu, což vyžaduje hodně energie. Zatím zdaleka nejsem tam, kde bych chtěl být. Dále nepřemýšlím. Asi je také potřeba zmínit jednu zvláštnost Evropského parlamentu, a to tu, že v něm panuje velmi příjemná, gentlemanská atmosféra, alespoň mezi drtivou většinou poslanců, což v praxi znamená velmi příjemné prostředí. Když se dívám na českou národní politiku, mám pocit, že bych na to neměl žaludek a lokty. Ale uvidíme.
O lobbování v Bruselu: Na fialové sako s velkým kufříkem jsem zatím nenarazil
Když jsem dělal svoji první zprávu jako šedý zpravodaj, tedy člověk, který za politickou skupinu připravuje stanovisko, v tomto případě k regulaci finančních indexů, tak jsem například pročítal velmi podrobně připomínky, které poslala Evropská centrální banka. Dalo by se přitom říci, že ta v tomto případě vystupuje jako lobbista, který předkládá své připomínky. Stejně tak jsem se díval na připomínky, které vytvořila Evropská bankovní federace či instituce, která zaštiťuje velké burzy. I o nich lze říci, že lobbují, ale zároveň jsou to lidé, kteří o dané problematice mají velmi dobré informace.
Na poslancích je, co z toho a jak výrazně reflektují a jaké pozměňovací návrhy do textu za sebe předloží. Bez toho, abych si přečetl stanovisko například ECB, bych přitom asi nebyl schopný své připomínky dobře zformulovat. Na druhou stranu, takové ty lobbisty, jak si je v Česku představujeme – někoho ve fialovém saku a špičatých botách s velkým kufříkem, kdo by říkal "pane poslanče, dejte do zákona to nebo ono, nebudete litovat" –, jsem zatím nepotkal. A dovedu si jen těžko představit, že by se někdo podobný vůbec dostal do mé kanceláře.
Pořad Alter Eko s Luďkem Niedermayerem si můžete poslechnout na Rádiu ZET ve středu 20. května po zprávách v 9.30.
