Fed a ECB: Levné peníze stále na stole, takže vše při starém

Inflace v eurozóně v září v důsledku poklesu cen energií poprvé od března klesla pod nulu. Pamatujme přitom, že ECB míří ve svém režimu inflačního cílování právě na celkovou inflaci. Slovy bývalého prezidenta banky Tricheta "má ECB jedinou střelku v kompasu, a to (celkovou) inflaci". V krizovém roce 2011 ECB dokázala sazby kvůli ropě dokonce zvednout!

Draghi je ve srovnání se svým předchůdcem mnohem menší dogmatik. ECB také prodělala v posledním roce až dvou přerod směrem k měnově-politickému pragmatismu, což nyní znamená, že další uvolnění měnových podmínek bude bez "ideologické bolesti", a tedy potenciálně rychlé. To koneckonců na zasedání v srpnu připustil sám Draghi, když zmínil, že je ECB připravena v případě nutnosti "změnit velikost, složení či trvání programu odkupu aktiv". Inflační výhled i aktuální inflace tuto "nutnost" přibližují.

Nejen ceny energií, ale i dalších komodit jsou nízké a ani evropská ekonomika výraznější urychlení dynamiky (a akcelerace poptávkové inflace) nenaznačuje. Německý průmysl se navzdory silné podpoře na straně slabého eura, ECB a levné ropy motá v meziročním růstu těsně nad nulou, evropská míra nezaměstnanosti je stále 11 % (jen o 0,5 procentního bodu nižší než před rokem), francouzská navzdory slibům prezidenta Hollandea zarytě roste. Inflaci si tedy eurozóna snadno ani nedoveze, ani nevytvoří.

V USA se jádrová inflace, na kterou míří Fed, v září zvedla z nejnižší hodnoty od dubna 2011 na 1,3 %, k cíli na 2 % však navzdory ujištěním banky, opakovaným již zhruba rok, stále nemíří. Dolar zůstává silný, inflační očekávání trhů i domácností jsou stále stabilní a nízká. V posledních týdnech navíc zklamala data z trhu práce, když za srpen i září ekonomika vytvořila dohromady pouze 218 tisíc míst v soukromém sektoru, což je nejméně od léta 2012, a ani mzdy nerostou.

Přidejme k tomu všemu obavy obou centrálních bank z vývoje globální ekonomiky (čínské zpomalování), a nebude žádným překvapením, pokud za chvíli začne trh spekulovat, kdy ECB přijde s druhým kolem kvantitativního uvolňování a kdy Fed v příštím roce konečně zvedne sazby. Rok 2016 se mi nyní v rámci výhledu vývoje měnové politiky jeví hodně podobný jako ten letošní ve výhledu starém dvanáct měsíců. Vše při starém.