Jak z vás výhra v loterii přes noc (ne)udělá finančního mága

Jednou za čas se najde někdo, kdo v člověku nahlodá zkušenostmi sílící přesvědčení, že se lidstvo skládá ze samých náfuků, snobů a vůbec otravů nejhoršího kalibru. Stává se to i v prostředích nepravděpodobných, jako je třeba finančnictví. Jedním z těch, kteří tu vzácnou roli dokáží sehrát, je Ben Carlson, ačkoli celý svůj dospělý život je manažerem portfolií pro institucionální investory a finančním publicistou.

Leitmotivem Carlsonova psaní (jeho blog se příznačně jmenuje A Wealth of Common Sense) je názor, že ať už se svými penězi nakládáte jakkoli, lépe než učebnicové znalosti a zpovědi nejrůznějších guruů vám poslouží zdravý rozum a schopnost odhadnout vlastní možnosti. Jinými slovy říká, že spousta z toho, co vám různí mudrcové předkládají jako rady a tipy na tu či onu investiční strategii, je přinejlepším bezcenný žvást. A zároveň má ambici mluvit tak, aby to pochopil nejen odborník, nýbrž každý, kdo pochopit chce. "Když něco neumíte vysvětlit šestiletému dítěti, znamená to, že se v tom nevyznáte," cituje výrok Alberta Einsteina a bere si jej zjevně k srdci.

Kalanickův kamarád

Při četnosti a intenzitě žvástů, jimiž se svět financí vyznačuje, není divu, že se Carlson do někoho občas trefí opravdu bolestně. Jedním z takových lidí, alespoň jak to čtu já, je Jason Calacanis.

Pokud to jméno neznáte, nic si z toho nedělejte. Tento chlapík pracoval pro proslulou firmu rizikového kapitálu Sequoia Capital coby vyhledávač možných investic. V roce 2009 ho kamarád ukecal, aby mu z tohoto programu poskytl 25 000 dolarů na rozjezd firmy. V tomto případě doslova rozjezd, onen kamarád se totiž jmenoval Travis Kalanick a jeho firma Uber Technologies měla zanedlouho začít konkurovat taxikářům po celém světě. Jak šel čas, investoři do Kalanicka sypali peníze horem dolem, až se z Calacanisova podílu stalo sto milionů dolarů.

Až do této fáze je vše v pořádku. Calacanis (co zapříčinilo, že k sobě našli cestu Řek a Slovák se skoro stejnými příjmeními, suď Bůh) investoval, měl štěstí a bohatě se mu to vyplatilo. Tedy, ehm, na papíře; co se stane, až vyjde najevo, že je Uber absurdně nadhodnocen, a kolik z Calacanisova podílu v té chvíli zbude, je druhá věc. Nejspíše se ale opravdu nemusí bát, že by prodělal.

Ze šťastlivce je guru

Však on se také nebojí. Naopak, věří si natolik, že nedávno vydal knihu Angel: How to Invest in Technology Startups — Timeless Advice From An Angel Investor Who Turned $100,000 into $100,000,000, v níž popisuje genezi svého vlastního úspěchu. A co více, vydává ji za návod pro ostatní, aby jeho počínání kopírovali. Je to trochu, jako kdybyste přišli k ruletě a vsadili výplatu na sedmnáctku. Ona náhodou padne, načež strávíte zbytek večera vysvětlováním, že s lichými čísly to vážně umíte, až vás všichni z duše nenávidí a někdo se vás pokusí zastřelit.

Naštěstí, aby se nemuselo střílet, je tady Ben Carlson. Nenapsal přímo, že Calacanis je vejtaha a tlučhuba a že by nejlépe udělal, kdyby mlčel. Z jeho textu to ale tak nějak vyplývá samo.

Sušenky pro štěstí

V roce 2005 se v americké loterii Powerball stala divná věc – 110 lidí najednou vybralo stejnou číselnou kombinaci (22, 28, 32, 33 a 39). Ti lidé trefili pět ze šesti čísel, což jim zaručilo druhou cenu. Vzhledem k tomu, že běžně se do druhé ceny trefí dohromady čtyři až pět lidí (a to se všemi šesti kombinacemi, ne s jedinou), bylo 110 výherců se stejnou kombinací nápadnou událostí. Protože každý z výherců obdržel garantovanou šestimístnou částku, museli provozovatelé Powerballu vyplatit o 19 milionů dolarů více, než očekávali.

To nadzvedlo mnohá obočí, jejichž majitelé spustili šetření, jak se taková věc mohla stát. Zprvu měli podezření na podvod, ten však byli nuceni vyloučit. Zbytek příběhu popsaly New York Times: "Náš první výherce přišel a řekl, že čísla opsal z papírku vloženého v sušence pro štěstí, jaké se rozdávají v čínských restauracích," řekla Rebecca Paulová, šéfka Tennessee Lottery. "Pak přišel druhý a řekl, že čísla má ze sušenky pro štěstí. Přišel třetí a řekl, že čísla má ze sušenky pro štěstí."

Vyšetřovatelé proto navštívili desítky čínských restaurací, bufetů a bister. Nakonec kontaktovali distributory a výrobce řečených sušenek. Zjistili, že mnoho různých typů pochází z jediné výrobny na Long Islandu, jež patří firmě jménem Wonton Food a která jich chrlí čtyři miliony denně. "To je naše," řekl Derrick Wong, manažer Wonton Food, když mu ukázali fotografii jednoho z inkriminovaných lístečků. "To je hezké, že s naším číslem 110 lidí vyhrálo." Tolik Timesy.

Tajný recept

Carlson si o tom myslí své. "Kdyby kterýkoli z oněch 110 lidí pracoval v investičním byznysu, nejspíše by knižně vydal něco jako Můj tajný recept na výhru v loterii. Tento příběh se mi vybavil, když jsem v New York Times narazil na profil andělského investora Jasona Calacanise," napsal.

Aniž bych chtěl Calacanisovi nějak křivdit, nemůžu se ubránit pocitu, že Carlson zase jednou trefil příslovečný hřebíček přesněji, než se hlavičce kdy může líbit.