Poplatky předem? Zvažte to!
Uvažujete o pravidelném investování do fondů? Pak dobře zvažte, zda na začátku předplatit vstupní poplatky "se slevou", nebo je hradit v plné výši s každou zaslanou investicí.
Prakticky každý dnes může investovat do akcií, komodit nebo nemovitostí formou pravidelného nákupu podílových fondů. Málokdo však ví, že tak může činit i bez obvyklého předplácení vstupních poplatků. Jen některé banky tuto možnost prezentují a málokterý poradce o ní informuje své klienty. Přitom většina fondů předplácení poplatků striktně nevyžaduje, i když ho preferuje.
Není divu, pro správce fondu i pro zprostředkovatele je výhodnější, když se investor upíše k delšímu období pravidelného nakupování podílových listů. Fond si tím zaváže investora, ten je motivován zůstat u správce, u kterého si už zaplatil poplatky, přechod k jiné společnosti si rozmyslí. Zprostředkovateli zároveň vzniká nárok na okamžitou provizi z předplacených poplatků. Žádný zprostředkovatel nestojí o provizi deset korun měsíčně, radši upřednostní dva tisíce dnes.
Nechci slevu zadarmo
Aby měl investor motivaci předplatit si vstupní poplatky, dostává od fondu slevu. Místo pětiprocentního poplatku zaplatí například jen tři procenta (konkrétní poplatky se liší podle typu fondu a objemu investice) z takzvané cílové částky, což je součin měsíční investice a počtu měsíců pravidelného investování. Takže na první pohled je to vlastně výhodné i pro investora, neboť zaplatí méně na poplatcích.
Ovšem méně je někdy více. Když vezmeme v potaz inflaci, pak tři procenta dnes můžou být víc než pět procent postupně placených po dobu následujících 30 let. V tomto konkrétním případě by tomu tak bylo při roční inflaci vyšší než 3,85 procenta.
Dále bychom při předplacení vstupních poplatků měli vzít v potaz ušlý zisk. Peníze, které použijeme na předplacený poplatek, by jinak mohly být investovány a generovat zisk. Tak například při investici pět tisíc měsíčně po dobu 30 let s tříprocentním předplaceným vstupním poplatkem bychom na začátku zaplatili 54 000, které by jinak mohly být investovány.
Budeme-li například kalkulovat s průměrným ročním výnosem pět procent, pak by nám za 30 let přinesly výnos téměř 180 tisíc. To je dvakrát tolik, než bychom postupem času zaplatili při plném pětiprocentním vstupním poplatku, ale hrazeném až s každým realizovaným vkladem.
Takže ona sleva na vstupním poplatku není v konečném důsledku pro investora finančně vůbec výhodná. Může za to ušlý zisk a inflace.
Menší flexibilita, nebo větší disciplína?
Kromě finanční (ne)výhodnosti je dobré zvážit i další aspekty, a to flexibilitu a zodpovědnost. Předplacené poplatky značně omezují flexibilitu, ovšem vedou investora k větší disciplíně. Změní-li se má finanční situace, například přijdu o práci, a nebudu schopný dál si ve fondech "spořit" na důchod, pak pokud jsem si poplatky předplatil, mám smůlu. Nikdo mi nic nevrátí. Jsem také vázán ke konkrétní společnosti a přechod k jiné si asi rozmyslím, neboť bych musel znovu platit vstupní poplatky.
Přesto je pro mnoho lidí vlastně pro jejich dobro, když se upíšou k delší době investování a předplatí si poplatky, protože je to nutí k disciplíně a v konečném důsledku si tak uspoří větší částku. Když se investor dostane do horší finanční situace, prvně škrtne v rodinném rozpočtu nepovinné položky. Pokud si však předem zaplatil poplatky, má větší tendenci sjednané měsíční úložky dodržovat. Sice to lidem v těžkém období vadí, ale po překonání náročného období jsou rádi, že byli podvědomě nuceni nepřerušovat investování (ačkoliv to samozřejmě možné je), a naspořili si tak větší objem kapitálu.
