Mýtus o demokratizaci investování
Finanční trhy již dávno nejsou dostupné jen hrstce vyvolených. Proces takzvané demokratizace investování spojený s rozvojem on-line investičních platforem či poklesem poplatků zpřístupnil trhy široké veřejnosti. Tedy alespoň teoreticky.
Zapojení drobných investorů na finančních trzích se zvyšuje, jak ukazují v poslední době třeba údaje o vývoji počtu obchodních účtů na platformě Robinhood. Ani to ale nestačí.
Burzy nadále ovládají ti nejbohatší. Na akciovém trhu například patří přes 50 % všech peněz v Americe procentu nejbohatších, zatímco spodní polovina Američanů podle příjmů nemá ve fondech takřka žádné peníze. Deset procent nejbohatších Američanů ovládá bezmála 90 % akciového trhu.
Lidem je stále předkládáno, že se musejí připravovat na stáří, vytvářet si finanční rezervu. Problémem ale je, že velká část populace, včetně té v rozvinutém světě, nemá tolik prostředků, aby si mohla dovolit být na finančních trzích aktivní, jak by měla.
Ve Spojených státech vycházejí s příjmy s obtížemi domácnosti v šesti spodních příjmových decilech. Pro tuto skupinu je investování jen teoretickou možností, budeme-li naslouchat doporučení, že na trh by měly mířit jen peníze, které člověk může postrádat.
V Česku přitom situace není o moc růžovější. Třeba průzkum Money Matters agentury IMAS pro Českou spořitelnu z konce loňského roku ukázal, že asi 30 % lidí měsíčně uspoří nejvýše tisícikorunu. Koronavirus tuto bilanci jistě nezlepšil.
Demokratizace investování je hezký pojem, trhy ale vzhledem k distribuci majetku zůstávají doménou bohatých. Těm, kdo žijí od výplaty k výplatě, je totiž k ničemu, že si mohou on-line vybírat z nekonečné nabídky fondů a že za správu (hypotetického) portfolia mohou místo dvou procent platit třeba jen jedno. A u bohatých mezitím peníze dělají peníze.
Zdroj: Ritholtz.com, Of Dollars And Data
