Richard Siuda (Conseq): Na pravidelném investování těžko najdete chybu
Vliv krize na chování českých drobných investorů a podílové fondy coby alternativa k zajištění se na stáří - to byla témata, o nichž jsme si povídali s Richardem Siudou, ředitelem prodeje ve společnosti Conseq, která je největším nebankovním obchodníkem s cennými papíry.
Jak byste z pozice největšího nebankovního obchodníka s cennými papíry zhodnotil vývoj postoje obyvatel České republiky k investování (drobní investoři, dejme tomu od roku 2000 do současnosti)?
Sledujeme určité pozitivní tendence, i když jen po malých krůčcích. Veřejnost již trochu více vnímá rozdíl mezi dnešními podílovými fondy a investičními fondy z dob kuponové privatizace. Již trochu častěji chápou, že riziko, které podstupují, je riziko kolísání cen držených aktiv, ne riziko, že fond někdo vytuneluje. Ale ten posun je opravdu malý, stačí si občas přečíst nějakou diskuzi ohledně soukromého zabezpečení na důchod (například v souvislosti s penzijní reformou), tam se to názory o vytunelování fondů stále hemží.
Jak změnila krize postoj obyvatel České republiky k investování?
Určitě jsou dnes investoři opatrnější. Pamatujeme doby, kdy nám z vlastní iniciativy volali lidé, kteří sledovali výkonnost našich fondů například v novinách a měli zájem o ty nejrizikovější fondy, protože u nich viděli nejvyšší zhodnocení. Často pak trvali na svém výběru i přesto, že jsme se je snažili přesvědčit alespoň o určité diverzifikaci a o tom, že hodnota vybraných fondů může výrazně kolísat. Nevěřili nám to, protože v té době byla volatilita velmi nízká a každý výkyv byl velmi rychle vyrovnán. Tuto iluzi, že může existovat vysoký výnos jen s malým rizikem, krize naprosto rozprášila. V tomto smyslu měla jednoznačně pozitivní vliv.
Jaká nálada teď vlastně mezi drobnými investory či potenciálními drobnými investory panuje? Trhy od léta spíše rostly, osobně však kolem sebe pozoruji spíše skepsi.
Nálada investorů (nejen amatérů, často i profesionálů) je vždy hodně ovlivněna zejména historickými výsledky. Takže když ceny rostou, všichni jsou nadšení, zapomínají na rizika a chtějí co nejvíce vydělat, investují jen do rizikových aktiv (například do akcií, dnes také třeba do zlata) a předpovídají, že budou jen růst. Když se trend obrátí a ceny padají, všichni vidí vše černě a nevidí žádné světlo na konci tunelu.
Momentálně jsme ve fázi, kdy jsme sice zaznamenali určitý růst, ale stále je ještě relativně krátce po krizi, takže převládající názor je: "To je jen dočasné, to musí znovu spadnout". Spousta lidí své rizikové investice vyprodala v nejhlubším propadu a nyní si nechtějí přiznat, že jim trochu ujel vlak. Zároveň se bojí znovu naskočit, protože zkušenost se ztrátami je příliš čerstvá. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že to není jen o těchto psychologických faktorech, ale že jsou zde fundamentální důvody pro obavy, především z možnosti krachu některého z větších evropských států.
Co to může změnit - čitelnější chování vlády, jasný směr v řešení evropské dluhové krize a podobně?
Neexistuje zázrak, který by to změnil ze dne na den. Je potřeba čas, vlády musejí provést hodně kroků k tomu, aby přesvědčily, že budou schopné financovat svůj chod a své dluhy, potom budou moci být banky o něco odvážnější v poskytování úvěrů firmám a domácnostem, ty zase budou ochotnější si půjčovat a investovat do rozvoje podnikání, nového bydlení a podobně, a tím se zlepší ekonomická aktivita. Pak bude méně nezaměstnaných, lidé se nebudou bát trochu více utrácet, firmy budou mít více zakázek a lepší zisky. Potom budou akciové trhy také růst. A když porostou dostatečně dlouho, na čemž vydělají pouze ti, kteří zainvestují včas, potom skepsi vystřídá optimismus.
Aktuality
