Správná alokace aktiv jako klíč ke klidnějšímu spánku v době tržních turbulencí

Alokace aktiv je proces, v jehož rámci se investor rozhoduje o umístění svého kapitálu (bohatství, majetku, finančních prostředků, úspor) do nejrůznějších aktiv s cílem sestavit takové portfolio, jež bude splňovat jeho požadavky z hlediska investičního rizika a očekávaných reálných výnosů, respektive očekávaných nominálních výnosů snížených o předpokládanou inflaci. Alokace aktiv tedy není pouze o výběru konkrétních investičních aktiv, ale také o stanovení jejich podílů v rámci portfolia.

Na základě analýzy historických dat a empirických studií lze říci, že alokace aktiv, tedy výběr konkrétních investičních aktiv, do kterých vloží investor svůj kapitál, a jejich konkrétní váhy, má v rámci procesu portfoliomanagementu a investování obecně zásadní a rozhodující vliv na rizikově-výnosový profil portfolia, tedy na budoucí realizované výnosy investora.

Proces alokace aktiv odpovídá na klíčové otázky v rámci procesu portfoliomanagementu, respektive investiční strategie.

• Do jakých tříd aktiv by měl investor vložit kapitál? Hotovost, termínované vklady, životní pojištění, dluhopisové fondy, akciové fondy, penzijní fondy, nemovitosti, zemědělská půda, investiční zlato a stříbro, umění a tak dále.
• Jaké cílové váhy v portfoliu budou jednotlivé vybrané třídy aktiv mít?
• Jaká jsou povolená rozmezí pro váhy jednotlivých zvolených tříd aktiv? Pokud mají například akcie cílovou váhu 30 %, povolené pásmo může být plus mínus pět procentních bodů, tedy 25-35 %.

Investice do akcií má smysl, dlouhodobý horizont je na straně investorů

S investicemi do akcií byla, je a vždy bude spojena vyšší volatilita než u jiných standardních investičních aktiv. Jednou z možností, jak lze alespoň částečně eliminovat možné negativní dopady této zvýšené volatility, je mít dostatečně dlouhý investiční horizont. Zpravidla se pro akciové investice doporučuje alespoň 5 let, ale platí, že čím delší, tím zpravidla lepší.

Jakmile má investor tyto klíčové otázky zodpovězeny, je potřeba tuto alokaci aktiv či investiční strategii v rámci procesu portfoliomanagementu implementovat tak, že v rámci zvolených tříd aktiv pomocí investiční, respektive valuační analýzy vybereme konkrétní investiční instrumenty. Jinak řečeno, v rámci naplnění určité třídy aktiv konkrétními investičními nástroji, například u akcií konkrétními tituly, je potřeba nakoupit fundamentálně podhodnocená investiční aktiva, například tedy podhodnocené akcie, a naopak fundamentálně nadhodnoceným investičním aktivům se vyhnout, případně je prodat, pokud jsou již v portfoliu obsažena.

Ač se může investor sebevíce snažit v rámci valuační analýzy vybírat pouze ty nejvíce podhodnocené akcie, pokud akcie jako třída aktiv tvoří 50 % jeho portfolia, přičemž portfolio by mělo zahrnovat jen 10 % akcií, je velice pravděpodobné, že v dlouhodobém horizontu nebude výkonnost jeho portfolia optimální. Podle empirických studií je totiž dlouhodobá výkonnost portfolia dána přibližně z 90 % samotnou alokací aktiv. Výběr konkrétních cenných papírů má na dlouhodobou výkonnost portfolia daleko menší vliv.

Když volatilita naroste, investorům se děje (i) těchto 8 věcí

Když ceny akcií padají a volatilita roste, investory to zpravidla nenechává chladnými (platí to i v případě, že ceny akcií rostou, jen dopady bývají jiné, přesně do dalšího propadu). Jak také vyšší volatilita působí na psychiku tržních hráčů?