Akcie, Federer a do důchodu daleko aneb Proč má smysl nakupovat i na historických maximech?

Za dobu, co vím, že vedle Kotvy není jenom Bingo, ale taky nějaká burza, prodělaly akciové trhy dva hluboké propady - ten během finanční krize a na začátku pandemie covidu-19 (no jo, jsem mlaďoch, šílenství z konce 90. let jsem prožíval na technu, ne na technologickém trhu). Ale i za ty necelé dvě dekády jsem zažil dost na to, abych tu otázku chápal. Má teď smysl investovat do akcií? Když jsou tak drahé, když mají za sebou tak dlouhý růst, když je válka, když je ekonomika v recesi, když všichni blázní z pár velkých firem - doplňte si sami. Chápu, že se lidi ptají, protože zrovna akcie zvládnou ztratit klidně desítky procent hodnoty za pár týdnů.

Lekce z historie

Když investujete do akcií, investujete v podstatě do schopnosti lidstva něco vymýšlet, inovovat a vyrábět a také do chuti toho samého lidstva ty věci používat. Jasně, historie je plná nejenom úspěchů, ale i různých slepých uliček nebo rovnou podvodů, ale celkově je akciový trh asi nejschůdnější možností, jak vsadit na lidskou vynalézavost a inovace. A jakkoli toho lidi umíme spoustu pokazit, sázet dlouhodobě (to slovíčko je zásadní) vyloženě proti sobě samotným je nesmysl.

Dlouhodobě totiž akciový trh roste. A to tak, že opravdu hodně. Když zůstaneme v USA, index S&P 500 (a jeho předchůdci) od roku 1927 přidal bezmála 40 000 %. Když k tomu připočteme dividendy a jejich teoretické plné reinvestování, celkový výnos za necelé století vyskočí na neuvěřitelných zhruba 1,3 milionu procent. Pokud bychom tedy jako lidé žili třeba 200 let, vesele bychom bohatli. Ale 200 let (zatím) nežijeme.

Otázku, zda investovat do akcií, provokuje právě dosavadní běžná délka lidského života a s ní investiční horizont každého z nás. Ochránit hodnotu peněz a v lepším případě ji i reálně zvýšit potřebujeme během několika desítek let, během kterých ty peníze vyděláváme. A nervozitu vyvolávají poměrně dlouhá období, během kterých akcie nedodaly investorům žádné zhodnocení (v grafu není zohledněna inflace, jde tedy o prosté nominální posuny akciového indexu). Na jednu stranu tedy akcie dlouhodobě posilují, na stranu druhou se ale vyskytují z hlediska lidského života nepříjemně dlouhá období prakticky nulového nebo záporného zhodnocení.

Pokud investujete do (amerických) akcií a máte k dispozici investiční horizont v desítkách let, historie naznačuje, že máte velice dobrou šanci neprodělat. A čím delší dobu necháte peníze "pracovat", tím vyšší celkové výnosy můžete očekávat. Samozřejmě pozor, historie opravdu maximálně naznačuje, v žádném případě nezaručuje.

Lekce od Federera

Své o tom, že minulé úspěchy nejsou zárukou těch budoucích, ví jistě také Roger Federer, jeden z nejúspěšnějších tenistů všech dob a člověk, který výrazně změnil celý tento sport. I po konci profesionální sportovní kariéry je hodně vidět a věnuje se různým charitativním i komerčním projektům. Před pár dny promluvil ke studentům Dartmouth College. Jeho slova o motivaci, tréninku a obecně přístupu ke sportu i životu jako takovému by se dala tesat. Nebo psát do učebnic, a to včetně těch burzovních.

Federer mimo jiné řekl: "V tenise neexistuje dokonalost. Hrál jsem 1 526 profesionálních zápasů ve dvouhře a vyhrál bezmála 80 % z nich. Víte ale, kolik procent míčů jsem v těch zápasech vyhrál? Pouze 54 %. Jinými slovy, i ti nejlepší hráči vyhrávají jen něco přes polovinu všech výměn. Když přitom každý druhý fiftýn prohráváte, naučí vás to tolik neřešit každý míč. Řeknete si: OK, dal jsem dvojchybu, ale je to jen bod. Šel jsem na síť, zase mě prohodil, ale je to jen bod."

Takže Roger Federer vyhrál zhruba čtyři z pěti svých zápasů, ale jen 54 % výměn. To je celkem nářez. Ani jeden z nejlepších z těch, co kdy vzali do ruky tenisovou raketu, nevyhrával většinu zápasů vyloženě dominantním způsobem. Spíš to bylo tak, že dokázal krátkodobě mít malou převahu a díky dlouhodobé vyrovnanosti to přetavit v bezmála dvě dekády výjimečných sportovních úspěchů.

Nepřipomíná vám to něco? Ano, je to celkem podobné akciovému trhu. Na denní bázi je pravděpodobnost růstu trhu (pro index S&P 500 je to 52,4 %) podobná té, s jakou při házení mincí padne orel (po zahrnutí dividend je dokonce úspěšnost shodná s tou Federerovou pro jednotlivé výměny, tedy 54 %). Dlouhodobě, jak víme, má ale akciový trh úchvatné výsledky, stejně jako je měl populární Švýcar.

Mimochodem, dlouhodobě je průměrná denní ztráta výraznější než průměrný zisk v pozitivních dnech. Nic to ale nemění na tom, že celkově akciový trh roste. Tři bazické body denně se v horizontu let poskládají v impozantní zhodnocení. Uvedený bezmála stoletý investiční horizont sice nikdo nemáme, ale i na kratších časových horizontech jsou kumulované výnosy díky složenému úročení úchvatné. A čím delší doba investice, tím pravděpodobnější kladný výsledek.

Kdyby se Roger Federer zhroutil pokaždé, když prohrál výměnu, game, set nebo zápas, nikdy by se nestal světovou jedničkou, nevyhrál by 20 grandslamových turnajů a nestal by se vzorem milionů lidí po celém světě. A stejně tak, pokud to na trzích vzdáte po špatném dnu, měsíci nebo roce, jen sotva se z vás stanou úspěšní investoři.

Zdroj: Phoenix Capital Research, A Wealth of Common Sense