Důchodová reforma zvyšuje rizika všech občanů ČR: Psychologie vnímání rizika
Poslední týdny jasně ukázaly, že finančně-ekonomické procesy probíhají výhradně v prostředí plném extrémů. Pro extrémní situace nemá lidský organismus vybudovány obranné mechanismy správného vnímání – správnou intuici. Tato skutečnost se dá dobře vysvětlit na pošetilém chování politiků nebo samozvaných ekonomických odborníků, kteří podstupují velká rizika, nebo naopak výrazně podceňují nabízené šance.
Jen velmi nepatrné zpřesnění možného rizika vede k tomu, že lidský rozum (nezaměňovat se selkým rozumem) velmi výrazným způsobem ovlivní celkové vnímání rizika¨. Vše je ještě horší tím, že oklamat se nechají i "skuteční odborníci" - i oni se při svých rozhodnutích opírají o špatné vjemy.
Pokud například řekneme, že investoři na kapitálových trzích ztratí v průměru každých třicet let veškeré zainvestované prostředky, budou "lidské bytosti" spíše investovat, než kdyby se jim řeklo, že šance ztratit každý rok určitou finanční sumu je 4,4 procenta.
Také v běžném životě je tento zkreslující mechanismus správného vnímání rizika všudypřítomný. Například při cestování letadlem. Jste na exotické dovolené v zahraničí a rozhodujete se, zda máte letět lokální aerolinkou, která vás jako jediná přepraví na obzvlášť zajímavý ostrov.
Statistiky o bezpečnosti dokládají, že tato letecká společnost na vámi vybraný exotický ostrov létá jednou ročně a v průměru jednou za tisíc let dojde ke zřícení letadla. Jestliže výlet neuskutečníte, s velkou pravděpodobností již nikdy nebudete mít příležitost se na ostrov podívat. Jak se rozhodnete?
Patrně k letu svolíte. Ale pokud byste dostali informaci, že "statistiky o bezpečnosti ukazují, že v průměru jeden z tisíce letů skončí zřícením", patrně by počet osob akceptujících tuto skutečnost byl výrazně nižší. Přitom v obou případech je nebezpečí zřícení letadla 1:1 000, ovšem druhá formulace vyvolává pocit mnohem většího rizika. Schválená důchodová reforma zvyšuje rizika všech občanů v ČR. Paradoxně nedojde k posílení individuální nezávislosti v rozhodování, ale naopak ke zvýšení závislosti nás všech na státu, který se prostřednictvím dluhopisů, které označí za bezrizikové, profinancuje velice pohodlně své dluhy.
Účet zaplatí "ztracená generace" třicátníků a čtyřicátníků, která věří i tomu, že nedávné otřesy na Chebsku nikdy nemohou nastat v tak "vzdáleném" Temelíně, a riziko nukleární katastrofy je tudíž nulové.
Důchodová reforma: Druhý pilíř jen pro bohaté?
