Jak vyhodit (skoro) milion korun
Bylo nebylo, absolventi amerických vysokých škol dostali anketní otázku, jakou radu by dali svým mladším já, kdyby to bylo technicky možné. Výsledky jsou svého druhu šokující.
Největší zastoupení měla odpověď "měl bys během školy vydělávat" (17 %). Na druhém místě (14 %) se umístila rada "dokud jsi na škole, poctivě pracuj, užívat života si můžeš pak". Třetí místo obsadil postřeh "dobře si vyber, jaký obor budeš studovat, ať se jím později uživíš" (13 %).
Je pěkné, že jsou mladí Američané takhle seriózní, řekne si čtenář. Pak v něm ale začne hlodat pochybnost – vždyť respondenti (pokud anketa neprobíhala na kampusu škol silně zaměřených na nějaký obzvlášť ničivý druh sportu) tohle všechno museli vědět už v době, kdy na škole byli. Kdyby nic jiného, všichni lidé starší třiceti let jim to říkali, až se hory zelenaly.
Problém tedy nebyl v tom, že by dotyčným někdejším studentům byla moudrost některé z rad upřena. Z různých důvodů se však rozhodli ji ignorovat. Lze tedy takovou radu považovat za sice snad dobře míněnou, ale zhola neužitečnou. A to je problém.
Pokud vydám 37 172 dolarů (tolik činí dluh průměrného amerického studenta po čtyřech letech bakalářského studia) a nenaučím se za ně více než opakování floskulí, o nichž sám musím tušit, že jsou k ničemu, pak jsem těch zhruba devět set tisíc korun utratil špatně. A takových studentů je podle ankety 44 % (a možná více; jak zněly další časté rady, již článek na serveru Moneyish.com neuvádí). Škoda.
