Kdo vás zná lépe než vy sami? Skoro každý!
Když o sobě americký prezident Donald Trump nedávno tvrdil, že je "stabilní génius", většina lidí to odepsala jako další z řady nesmyslů, které ten pán běžně povídá. Některé obzvlášť pečlivé žurnalisty (to jsou ti, kteří si nechají u předsedy Akademie věd potvrdit, že jedna a jedna jsou dvě) to však přimělo zalistovat učebnicemi psychologie. To bývá výhodné, protože není téměř nic, co by někdy nějaký psycholog netvrdil (a navíc skoro není šance, že bude odhalen, i kdyby to byla sebevětší pitomost).
Tentokrát ovšem vyšlo najevo, že Trump sice říká nesmysl, ale že v tom není sám. Celkem výrazný sklon k sebepřeceňování máme všichni. Svých patnácti minut slávy proto došla metastudie šestnácti studií na téma toho, jak přesně vnímáme sami sebe, publikovaná v americkém Žurnálu aplikované psychologie.
Její výsledky jsou zábavné a zneklidňující zároveň. Zábavné, když jde o někoho jiného, a zneklidňující, když si čtenář připustí, že jde také o něj.
Psychologové zjistili, že docela přesně vnímáme především to ze zákrutů své duše, co se ostatním špatně pozoruje a na čem zároveň mnoho nezáleží z hlediska naší společenské prestiže. Většina z nás tak dokáže přesně zodpovědět otázku, zda trpí úzkostmi. Ostatním lidem je to obvykle skryto a přítomnost úzkosti sama o sobě nenese žádné společenské stigma.
Daleko horší je to s inteligencí. Například kolegové z práce, kteří mají s výsledky vaší inteligence tu čest z první ruky, odhadují její úroveň přesněji než vy sami. Takže Trump zase není o tolik větší troglodyt než my ostatní, akorát jen málokdy jiný si to užívá jako on.
