Zachrání ekonomiku ženy? Využijme potenciál ženské části populace
Účast žen na společenském dění měla a někde dodnes má řadu odpůrců. Když po bouřlivých letech boje za práva žen došlo ve vyspělých zemích k jejich společenskému zrovnoprávnění, mohlo se zdát, že jde jen o morální principy. Pro zrovnoprávnění žen však existují i ekonomické důvody.
Už před šesti lety označil britských týdeník The Economist ženy za motor globálního růstu. Nejen že dosahují lepších výsledků ve škole a více jich navštěvuje univerzity, ale za poslední půlstoletí jich stále více vstoupilo do pracovního procesu. Zatímco například v roce 1948 mělo zaměstnání 32,7 % amerických žen, činil tento poměr v roce 1999 již celých 60 % (od té doby lehce poklesl). Americká mužská populace prošla opačným vývojem – pokles z 85 % na 70 %. Podíl žen na zaměstnaném obyvatelstvu stoupl odpovídajícím způsobem – v USA z 28,5 % v roce 1948 na 46,7 % o 60 let později. V letech 1995 až 2005 pak stoupající zaměstnanost žen, a to pouze ve vyspělých zemích, přispěla k celosvětovému hospodářskému růstu více než celá Čína.
Ekonomické úspěchy způsobené vyšším zapojením žen do pracovního procesu se neomezují jen na vyspělé země. Exportní úspěch východní Asie stojí do značné míry rovněž na ženách, které v exportních odvětvích (například textil) tvoří 60 až 80 % pracovní síly. Podle studie banky Goldman Sachs je ale stále co zlepšovat. Pokud by se odstranily překážky efektivnějšího a vyššího zapojení žen do hospodářství, mohl by současný hrubý domácí produkt (HDP) stoupnout v USA o 9 %, v eurozóně o 13 % a v Japonsku o 16 %. Podobně velký dopad by silnější ženský element v ekonomice mohl mít i v Číně, Rusku, Indonésii, na Filipínách, ve Vietnamu a Jižní Koreji. Každá z těchto zemí by touto cestou mohla do roku 2020 svůj ekonomický výkon zvýšit o 14 %.
Za vším hledej ženu
Pozitivní dopad "ženského faktoru" na naši společnost se nemusí omezovat jen na ekonomiku. S názorem, že ženy jsou klíčem k obecněji pojatému blahobytu, přišly Valerie M. Hudsonová a její kolegyně ve knize Sex and World Peace (Pohlaví a světový mír). Autorky tvrdí, že existuje silná vazba mezi vnější bezpečností, stabilitou a bohatstvím státu a bezpečností žen žijících na jeho území. Nejlepším znakem "mírumilovnosti" (peacefulness) dané země není tedy podle nich ani tak úroveň bohatství nebo stav demokracie jako postavení žen.
Slabiny argumentace, která se zakládá na korelaci ukazatelů postavení žen ve společnosti a kvality života, jsou dvě. Jednak je metodika měření u řady ukazatelů sporná, zejména jejich porovnání mezi značně odlišnými zeměmi. Dále pak není vždy jasná kauzalita. Vše totiž může být naopak – státy, kterým se daří (jsou stabilní, bohaté, demokratické a podobně), se ke své ženské populaci chovají lépe. Ačkoli je jasné, že například výrazný nepoměr mužů a žen v populaci způsobený hrubým potlačením práv ještě nenarozených žen – potraty či zabití krátce po porodu kvůli "nevhodnému" pohlaví – stabilitu země podpoří jen stěží. Mezi lety 2000 a 2005 se podle OSN v Číně na 100 holčiček narodilo 121 chlapců a už nyní má podle údajů OSN ve východní Asii "chybět" až 163 milionů žen.
Arabská laboratoř
Arabské jaro spojené s posilováním lidských a občanských práv poskytlo příležitost sledovat v přímém přenosu změny na poli ženských práv v některých severoafrických a blízkovýchodních zemích. Podle časopisu TIME si řada nových arabských vůdců uvědomuje, že ženská otázka představuje pro jejich země jak velkou hrozbu, tak ohromnou příležitost. Ženy totiž byly například v Egyptě hybnou silou protestů zejména na jejich začátku.
Není se čemu divit, když v severní Africe a na Blízkém východě má zaměstnání jen čtvrtina ženské populace, kdežto v jiných rozvíjejících se regionech je to polovina, a to včetně subsaharské Afriky a střední Asie. Tato ekonomická závislost na mužích jen zvyšuje frustraci z nerovnosti společenské. Současně jsou mnohé arabské ženy vzdělanější, než byly dříve, a to jim na sebevědomí rozhodně neubírá.
Zapojení žen do hospodářství může přinést mnoho užitku ekonomicky nepříliš stabilnímu regionu. Podle loňské studie z Cass Business School v Dubaji by jen zaměstnání dvou milionů žen v zemích Perského zálivu přineslo tamním ekonomikám zlatý déšť v hodnotě 363 miliard USD (téměř třetina současného HDP). Tyto potenciální zaměstnankyně pracovat chtějí, jak dokazuje i jejich žízeň po vzdělání. V Kataru, Kuvajtu a Saúdské Arábii navštěvuje univerzity více dívek než chlapců a blízkovýchodní školačky představují světovou raritu, když v matematických testech dostávají lepší známky než jejich mužští spolužáci.
Vydělá i Evropa
Na starém kontinentu jsou ženy svobodnější, v ekonomice však platí totéž co jinde ve světě. Větší zapojení žen by mohlo vyrovnat, či alespoň zmírnit ekonomické důsledky stárnutí obyvatelstva. Například v Německu představuje pracovní síla 44 milionů lidí. V roce 2025 má toto číslo podle Institutu po výzkum pracovního trhu a povolání (IAB, Institut für Arbeitsmarkt- und Berufsforschung) poklesnout na 38 milionů. To by mohlo vést ke kumulované ekonomické ztrátě ve výši 450 miliard eur (přibližně trojnásobek českého HDP).
A jsou i další země, které mají v zaměstnanosti žen co dohánět (viz tabulka). Zajímavé je, že vyšší zaměstnanost žen nemusí automaticky znamenat méně dětí, tedy větší problémy v budoucnu, až se demografická krize plně projeví. Některým státům, zejména skandinávským, se daří matky zaměstnat.
V Německu je situace horší a vláda kancléřky Merkelové zvažuje, že by zavedla podporu vyplácenou matkám, které zůstanou s dítětem doma. Zastánci – zejména z konzervativního Bavorska – argumentují tím, že si tyto ženy zaslouží odměnu. Nezatěžují totiž stát, protože děti neposílají do školek. Odpůrci, kteří podporu nazývají "sporákovou prémií" (Herdprämie), naopak připomínají, že řada žen takto vypadne z pracovního života, čehož mohou později litovat (a s nimi i státní kasa). Do debaty se už zapojily průmyslové svazy, které vládu vyzvaly, aby se raději zaměřila na lepší podmínky pro pracující matky, například dostupnější školky.
Zvítězí kvóty všude?
Řadu Evropanů pálí, že ženy nezastávají tak vysoké posty v politice a hospodářství jako muži. Podle německého týdeníku Der Spiegel tvořily ženy v roce 2011 pouhá 3 % členů představenstev ve 200 největších německých podnicích. Stejně tak, podíváme-li se na vrcholné představitele členských států OSN, zjistíme, že je ženy zastupují jen z 8 %. Parlament České republiky je na tom se zhruba pětinou žen lépe, ale také to není žádná sláva.
Mnozí spatřují řešení v "ženských kvótách", které by stanovily minimální podíl žen. Zatímco kvóty pro zastupitelské sbory probublávají společenskou debatou již delší dobu, novým trendem se nedávno stala pravidla pro zastoupení žen v podnicích (asi je to pro politiky-muže stravitelnější). Zostra se do kvót pustili Norové. Ti dali počátkem tisíciletí svým firmám kótovaným na burze pět let na to, aby zajistily, že v jejich dozorčích radách budou minimálně dvě pětiny žen. Podle mnohých se pravidlo osvědčilo – počet žen začal pomalu stoupat i v neregulovaných oblastech, nyní se uvažuje o jeho rozšíření.
Další evropské země následovaly. Kvóty pro některé podnikové orgány postupně přijaly například Francie, Nizozemsko, Belgie a Itálie. Zatímco vláda v Římě se rozhodla pro přímý postup, když svým velkým podnikům nakázala třetinu žen v představenstvech, Německo zvažuje jinou strategii. Společnosti by se měly samy zavázat, kolik žen "připustí" do svých orgánů – řada z nich to koncem minulého roku již udělala. Nyní se debatuje, jaký bude postih za nesplnění těchto závazků.
U nás se debata na téma "ženských kvót" zatím příliš neuchytila. Nedávno se pro týdeník Euro k problematice vyjádřila místopředsedkyně Senátu za ČSSD Alena Gajdůšková, která by ráda viděla zákon zaručující 30 % žen mezi zákonodárci i ve vedení podniků. Za "druhou stranu" se vyjádřil poslanec Marek Benda z ODS, který cokoli podobného odmítá ("...dopředu říkám, že muži a ženy nejsou stejní..."). Jako kdyby to bylo to, oč tu běží.
Přesto nás zřejmě čeká zajímavá debata. Ačkoli Evropská komise nedávno stáhla svůj návrh, který měl veřejně obchodovaným společnostem nakázat 40 % žen v jejich představenstvech k roku 2015, může být přijata zmírněná formulace, se kterou se budou muset vypořádat i čeští zástupci. Téma žen v ekonomice jen tak nezmizí.
