Brexit úřaduje: Po Cameronovi padl i Johnson, šéfa labouristů Corbyna to čeká každým dnem

Korunního prince Konzervativní strany Borise Johsnona vyhodil ve čtvrtek ze sedla ministr spravedlnosti (a během kampaně za brexit jeho pravá ruka) Michael Gove. Ačkoli - jak začerstva spočítala britská média - nejméně devětkrát vyloučil, že by sám kandidoval na lídra konzervativců (čímž by se podle britských zákonů automaticky stal ministerským předsedou), ve čtvrtek oznámil pravý opak. Zároveň přesvědčil Johnsona, aby svoji dosud neoficiální kandidaturu stáhl.

Jako důvod Gove uvedl, že nemůže Johnsona podporovat kvůli tomu, že bývalý londýnský starosta je neřízená dělová koule, zcela selhává jako týmový hráč a vůbec nemá dostatečné manažerské schopnosti potřebné k vedení vlády. Zároveň však nechtěl podpořit Johnsonovu předpokládanou protikandidátku, ministryni vnitra Theresu Mayovou - už proto, že hlasovala pro setrvání v Unii.

Gove ke svému rozhodnutí dospěl zřejmě nejdříve v noci na čtvrtek, protože ještě ve středu večer jeho asistent přemlouval konzervativní poslance, aby také Johnsona podpořili.

Není jasné, jak Johnsona, známého jako bezskrupulózního oportunistu, ke stažení kandidatury Gove přiměl. Není však také vyloučeno, že se situace ve vedení toryů ještě změní. Zaprvé, Johnson je brilantní politický taktik a jeho odstoupení může být jen nečitelným úhybným manévrem; zadruhé, ne nadarmo v platí v britské politice pořekadlo, že ruka, která třímá žezlo, nebývá tou, která vede dýku.

Opoziční vůdce, labourista Jeremy Corbyn, se nepohybuje ve vodách o nic klidnějších. Již minulý týden mu v bezprecedentní proceduře vyslovili nedůvěru vlastní poslanci. Ve čtvrtek pak se proti němu postavila s oficiální kandidaturou někdejší ministryně sociálních věcí Angela Eagleová.

Zvolení tradičního levičáka Corbyna do čela Labour Party po loňských prohraných volbách považovala média za pokračování celosvětové protestní módy. Jeho voliči měli být britskou verzí španělských voličů strany Podemos či řecké Syrizy. Mnoho zaloužilých labouristů z éry centristy Tonyho Blaira se o něm vyjadřovalo maximálně neloajálně; i kdyby nebylo referenda o brexitu, byl by Corbyn seděl na pčíslovečném soudku s prachem.

Kampaň před hlasováním o brexitu pak podle všeho zatloukla do Corbynovy politické rakve mohutný hřebík. Jeho vlastní lidé mu vyčítali, že členství v Evropské unii propagoval "příliš vlažně". V praxi to znamenalo, že Corbyn zastával umírněný názor, zhruba po linii "nejsem z Evropské unieni jak nadšený, ale zůstat jejími členy je pořád menším zlem než brexit". V emocionálně vyhrocené kampani to leckomu znělo jako nerozhodnost.

Odstoupit však Corbyn tváří v tvář poslanecke revoltě nehodlá. O chaosu, jenž v Labour Party panuje, svědčí skutečnost, že není ani jisté, jestli bude mít coby současný předák automaticky právo kandidovat znovu, nebo jestli bude muset stejně jako každý další cuhazeč dát dohromady 51 poslaneckých podpisů, jež jej k tomu oprávní. Eagleová je sehnala; kdy se utkají a kdo ještě do labouristického ringu vstoupí, dosud není zjevné. Očekává se však, že nejpozději do podzimní partajní konference by měl labouristický boj o funkce znát vítěze.