Poučení z Lehman Brothers: Někteří investoři asi nejsou schopní přemýšlet. Ti trhu škodí, říká investiční bankéř Ondřej Jonáš

V souvislosti s krachem Lehman Brothers se často mluví o zlomovém okamžiku, o změně paradigmatu. Změnil pád Lehmanů váš život a práci?

Absolutně ne. Byl jsem si vědom bubliny, která na trhu realit, hypotéčních obligací a různých syntetických derivátů byla patrná. Neměl jsem ale "koule" to vyjádřit v miliardách jako John Paulson. Když sloni tancují, je někdy lepší držet se stranou. Pokud se ptáte na mé osobní portfolio, také jsem měl ztráty. Akciové trhy šly dolů o 40 % a nebylo vlastně kde přečkat tu paniku. Všichni jsme v zajetí prostředí, v němž žijeme.

Někteří ekonomové a lidé pohybující se na trhu přiznávají, že se od kolapsu Lehmanů na věci dívají trochu jinak. Vy dnes věříte některým věcem méně a jiným více?

V zásadě ne, dovolil bych si nicméně dvě poznámky. Zaprvé, v čem jsme teoreticky selhali, je předpoklad, že se lidé chovají vždy a jen racionálně a ve svém zájmu. Přesvědčili jsme se o tom, že mnozí vůbec nevědí, co a proč dělají. Často věci nakupují jen proto, že jejich kamarád koupil totéž. Nebo si vezměte investice německých bank do hypotéčních obligací v jižní Kalifornii a v Arizoně, kde lidé neznali zástavní právo, kde neznali zákony; nevěděli, co se bude dít, pokud tyto syntetické instrumenty přestanou fungovat. Lidé prostě zblbli. Euforie je vehnala do situace, kdy přestali přemýšlet. Dnes bych možná dodal, že někteří lidé toho ani nikdy nebyli schopni.

Není to nebezpečné? Není pro trh hrozbou, když investoři nepřemýšlejí?

To je druhá věc, kterou jsem chtěl zmínit. Klasická teorie užitku předpokládá, že je každý schopen formulovat, v čem tkví jeho užitek, racionálně jej vyhodnotit. Bohužel to není vždy pravda. Asi je proto dobré nabádat lidi, aby si dobře rozmysleli, než do něčeho investují. Měli by si položit otázku, zda se tím vůbec mají a chtějí zabývat. S tím pak souvisí další věc – v minulosti jsme si vždy mysleli, že likvidita na trhu a cokoli, co ji posiluje, je pozitivní. To znamená, že jsou vítáni i naivní investoři, kteří se hrnou do obchodování třeba s řeckými dluhopisy. Vychází to z premisy, že je díky tomu větší poptávka, větší likvidita a hlubší trh. Přitom existuje řada zajímavých teoretických prací, které ukazují, že tomu tak nemusí být.

Jinými slovy, nekvalifikovaný investor může trh poškodit, chápu to správně?

Přesně tak. Bez znalostí, bez ekonomického důvodu obchodovat na konkrétním trhu a bez schopnosti vyhodnotit riziko může participace takových lidí vést k větší nestabilitě a k vyšší zranitelnosti daného segmentu. I menší výkyv může takové lidi polekat, takže začnou v panice prchat. Trh klesne o 4 %, oni začnou vyprodávat – a na světě je třeba 30% kolaps trhu. Robustnost finančního trhu tedy může být narušena participací lidí, kteří na něm nemají co dělat. To je nový poznatek z krize, který ještě není do detailu rozvedený, ale intuitivně dává smysl.

Jaký i proto byl a je váš postoj k nekvalifikovaným spekulantům?

Nemám rád slovo spekulace, zvlášť v Česku se používá hanlivě. Pro mě jsou všichni investoři, účastníci trhu, a přeji jim to nejlepší. Doufám, že uspějí. Někdy prodělají, to se stává. Pokud si je člověk vědom rizika, jsem vděčný za likviditu, kterou trhu poskytl. Pravdou ale je, že je rozdíl v sofistikovanosti účastníků trhu obrovský, a mám výčitky svědomí, když si vzpomenu, jak jsme se s kolegy v Goldman Sachs a v Solomon Brothers vyjadřovali o institucionálních investorech, údajně sofistikovaných. Nicméně na trhu je to kdo s koho; trh nabízí prémii za intelekt. A my, ano, jsme i proto možná byli trochu arogantní. Byla to soutěž.