Nick Beecroft (C-View): Investiční strategie na příští tři měsíce v kostce? LONG akcie a dolar, SHORT dluhopisy

V poslední době se začalo hodně mluvit o konci kvantitativního uvolňování ve Spojených státech, tedy o takzvaném exitu. Už na něco podobného nazrál čas?

Myslím si, že je na podobné spekulace stále příliš brzy. Potvrdili to svým způsobem i samotní šéfové Federálních rezerv, kteří po posledním zasedání mluvili o asymetrickém přístupu ke kvantitativnímu uvolňování. Mohou prý navýšit nebo utlumit míru odkupů dluhopisů podle toho, jak na tom ekonomika bude. K tomu je podle mě vedla nízká inflace – index spotřebitelských cen se blíží k až nepohodlné úrovni 1 %, zatímco Fed by růst cen rád viděl okolo 2 %. Mluvit o utahování politiky je tedy předčasné.

Přestože se podle posledních signálů americké ekonomice vcelku daří?

Ano, nejspíše dochází k akceleraci, tu jsem ostatně čekal. Na začátku května se objevila dobrá data o stavu zaměstnanosti, což naznačilo, že ekonomika zřejmě již překonala jisté zhoupnutí způsobené obavami z možných dopadů automaticky nastartovaných úsporných opatření. Sekvestrace, dluhový strop, fiskální útes – všechny strašáky USA podle všeho překonaly. Nejnovější čísla navíc možná ukázala, že zaměstnavatelé ve státním i soukromém sektoru očekávali sekvestraci se všemi jejími důsledky, a omezili proto najímání nových lidí tři nebo čtyři měsíce před tím, než k ní došlo. Americká ekonomika podle mě i proto poroste v průběhu letošního roku stále rychleji.

Kdy tedy podle vás začne americká centrální banka jednat, kdy utáhne pomyslné šrouby?

Nejpravděpodobnější podle mě je, že Fed s kvantitativním uvolňováním letos nic neudělá. Na začátku příštího roku, v prvním čtvrtletí, je už možné, že se něco stane, právě kvůli slušnému růstovému momentu americké ekonomiky. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že lidé už letos začnou měnit horizont, na němž očekávají zvýšení úrokových sazeb. Nyní se vesměs mluví o roce 2016, do prosince se podle mě toto očekávání změní na začátek roku 2015. To by znamenalo dramatickou změnu výnosové křivky.

Znamená to, že je rally, kterou zažívají americké akciové trhy, prozatím udržitelná?

Podle mě je udržitelná po příští zhruba tři měsíce. Možná jde až o šest měsíců, ale pro jistotu řeknu tři. Jsme totiž v situaci, kdy ekonomika není ani příliš silná, ani příliš slabá. To je svým způsobem ideální stav – růst není dostatečně robustní na to, aby Fed začal přemýšlet o utažení monetární politiky, zároveň je ale dostatečně silný na to, aby se lidé nebáli. Všude po světě jsou přitom hromady levných peněz, k čemuž přispívá i masivní kvantitativní uvolňování v Japonsku. To znamená, že by americké akcie mohly jít o dalších 10 až 15 % výše.

A co čekáte od dolaru?

Mohl by zůstat poměrně silný, nevidím totiž žádné reálné důvody pro jeho oslabení. Zhruba od začátku druhého pololetí podle mě pomalu začne sílit přesvědčení, že je zvýšení úrokových sazeb blíže, než si trh původně myslel. Vzhledem k tomu, že monetární politika všech ostatních velkých světových ekonomik zůstane ještě hodně dlouho beze změny – od ECB, Bank of England ani Bank of Japan žádnou zásadní změnu kurzu nečekám –, začne být dolar atraktivní. Zajímavý by mohl být například i pro yield carrying.

Od velkých bank s výjimkou Fedu nic nového nečekáte. Jak ale vůbec hodnotíte jejich stávající kroky? Uspějí, nebo jimi pouze zadělávají na nové, možná ještě větší problémy?

Obávám se, že je dost dobře možná ta druhá varianta. Bavíme se ale nejspíše o tom, co nás čeká zhruba za dva roky. Teď totiž v Evropě, Americe i Japonsku hrozí deflace. K tomu, aby nás začala strašit inflace, je ještě daleko, ve dvouletém horizontu a za touto hranicí se ale něčeho podobného bojím. Co se úspěšnosti současných kroků centrálních bank týče, pokud se ptáte na růst, zřejmě uspějí. Stručně, k jisté akceleraci nejspíše dojde, určitě v příštím roce. Přispěje k tomu zejména vývoj ve Spojených státech a v Číně.

Mnozí analytici ale opět začínají spekulovat o kolapsu Číny. Vy se jejího tvrdého přistání nebojíte?

Rozhodně nepočítám s nějakým katastrofickým scénářem, i díky pokračujícímu ozdravení v Americe. Čínská ekonomika podle mě poroste nadále zhruba 8% tempem, z čehož by měl profitovat celý svět. Obavy, lépe řečeno otazníky, mám v tuto chvíli spojené spíše s Evropou. I v jejím případě však čekám, že se věci začnou měnit k lepšímu, a to v horizontu jednoho roku. Všichni se, myslím, v poslední době přesvědčili o tom, jak obrovská je politická vůle udržet eurozónu pohromadě a jak razantně je ECB připravena zasáhnout v zájmu udržení měnové unie. Zašlo to tak daleko, že dva lidé z vedení Bundesbank museli rezignovat, prostě už to nevydrželi. To je více než výmluvné.

Jinými slovy, čekáte postupné zlepšování situace. Jak na takový scénář sázet?

Investoři zaměřující se na krátko- a střednědobý horizont určitě mohou být overweight v akciích. U dluhopisů bych naopak radil opatrnost, jsem totiž vcelku optimistický, pokud jde o ekonomický růst. Proto obecně radím rizikovější kroky nebo trhy. Co se měn týče, jsem long na dolaru. To je v kostce má strategie na příští tři měsíce.