Mezi insider tradingem, vlastizradou a hysterií

Okolo 10. února ujistil republikánský šéf špionského výboru Senátu amerického Kongresu Richard Burr tamní veřejnost, že administrativa prezidenta Donalda Trumpa i její prodloužená legislativní ruka jsou připraveny vzít koronavirus útokem a účinně ochránit Američany před jakoukoli hrozbou.

Tou dobou chodil Burr normálně do práce, tedy do Senátu, kde jeho výbor dostával denní hlášení tajných služeb o vývoji hrozeb pro americkou bezpečnost. Ty nejdramatičtější se tou dobou týkaly vznikající pandemie – onemocnění COVID-19 právě nabíralo globální dech. Ona hlášení, jak píše agentura Reuters, obsahovala popis očekávaných dopadů nákazy na americkou ekonomiku. Je slušně pravděpodobné, že obsahovala zmínku o akciových trzích. Je dost dobře možné, že zmiňovala jednotlivé obory podnikání a jejich zranitelnost touto nákazou (a následnými opatřeními proti jejímu šíření).

A pak, 13. února, zavolal Burr svému burzovnímu makléři a dohodl s ním třicet transakcí. Všechny z nich znamenaly prodej akcií v celkové hodnotě 580 tisíc až 1,56 milionu dolarů (zpráva regulátora udává vždy pouze cenové rozmezí, nikoli přesnou hodnotu transakce). Mezi akciemi, jež prodával, byly i akcie firem obzvlášť ohrožených, konkrétně hotelových řetězců Wyndham Hotels and Resorts a Extended Stay America.

Burr měl šťastnou ruku. Zhruba týden poté zamířily ceny na Wall Street prudce dolů. Wyndham i Extended Stay ztratily během několika dnů přes polovinu tržní hodnoty.

Američané samozřejmě mají akciové trhy rádi a přejí senátorovi, že prodal tak úspěšně, že by při troše skromnosti nemusel po zbytek života sáhnout na práci. Kromě toho však některé cyniky napadlo, že Burr za správné načasování svého rozhodnutí o prodeji vděčí informacím, jež získal v práci, tedy od špionů. To by nejspíše naplňovalo definici insider tradingu, tedy častého a mezi běžnými lidmi neoblíbeného burzovního podvodu.

Když se tento cynický pohled na věc rozšířil, nasadil všemu korunu Burrův mluvčí, který vydal úžasné prohlášení na senátorovu obranu. Tvrdí v něm, že Burrovo rozhodnutí "přišlo o několik týdnů dříve, než trhy začaly vykazovat známky znepokojení".

To je nanejvýše pozoruhodný způsob, jak se vypořádat s nařčením z insider tradingu, protože popisuje přesně to, co ono nařčení obnáší. Je to zhruba podobné, jako kdybyste byli podezřelí z krádeže auta a hájili se tvrzením, že "to není pravda, já jsem si prostě otevřel okénko ramínkem, strčil drát do startéru a normálně odjel, tak o co tu jde?"

O pár dnů později, když se všichni experti přes finanční právo dosyta nasmáli, přišel senátor Burr s novým prohlášením, které již dávalo větší smysl. "Když jsem se 13. února rozhodoval o prodeji akcií," pustila jeho kancelář do kyberéteru, "spoléhal jsem se výhradně na veřejně dostupné informace."

Nevidíme senátorovi do hlavy, takže nemůžeme dokázat, že lže (takový postoj nakonec zaujaly i úřady). Je teoreticky možné, že CIA a další tajné služby ve svých hlášeních možný dopad koronaviru na americkou ekonomiku ignorovaly. Nebo je možné, že přítomnost takové informace v senátorově vědomí má formu kvantové superpozice – že totiž Richard Burr něco ví (když se o tom baví v práci s kolegy), ale i neví (když objednává prodej veškerých svých akcií) najednou.

Ale zato známe publikaci RollCall, jež již 65 let zveřejňuje (mimo jiné) odhady majetkových poměrů jednotlivých federálních zákonodárců. Její současná podoba v roce 2018 odhadla Burrovo jmění na 1,7 milionu dolarů. Zdá se tedy, že senátorovo rozhodnutí mělo zásadní dopad na stav jeho finančního postavení. Zároveň je známo, že se onoho 13. února zbavil všech (nebo přinejmenším drtivé většiny) svých akcií. Když je vám 64 let a jedním telefonátem rozhodnete o prakticky veškerých svých penězích, nejspíše k tomu máte dobrý důvod, řeklo by se.

Burrovo počínání vyvolalo patřičný poprask. Ultralevicová kongresmenka Alexandria Ocasio-Cortezová jej vyzvala k rezignaci. A tentokrát nebyla sama, přidali se k ní nejen kolegové z Demokratické strany, nýbrž i figury konzervativní, jako je televizní hlasatel Tucker Carlson, jehož slovo mezi republikány platí.

Spolu s Burrem se na paškál dostala i Kelly Loefflerová, služebně nejmladší senátorka. Prodala akcie až za 3,1 milionu dolarů týž den, během něhož se sešla s ostatními senátory na brífinku o koronaviru.

Podle finančnického komentátora Matta Levinea z Bloomberg View je to úplně něco jiného než Burrův případ. "Loefflerová prodala akcie za zhruba tři miliony dolarů, což je na senátorku hodně, než si ovšem uvědomíte, že Loefflerová, jejíž manžel je shodou okolností předsedou představenstva a generálním ředitelem Newyorské burzy, vlastní majetek v hodnotě zhruba půl miliardy dolarů," píše Levine. "Takže se na setkání s kolegy dozvěděla zničující zprávu o globální epidemii a spěchala, aby prodala akcie za... kolik? Asi 0,6 % hodnoty svého jmění? Myslí to někdo vážně?" (Podle podobné logiky by nynější český premiér neměl důvod, ještě jako podnikatel, podvádět s dotacemi, zůstaňme ale pro pořádek v USA.)

Je tedy možné, že ačkoli na první pohled působí jednání obou senátorů podobně ohyzdně, ve skutečnosti může v jednom případě jít o trestný čin insider tradingu a v druhém o běžné a legální investiční rozhodnutí. Diferenční charakteristikou v tomto případě je, že Loefflerová je podstatně bohatší než Burr. Co nám to říká o systému, v němž taková věc může platit, je téma na jiný text.