Konec světa zatím nikde. Ten akciový už vůbec ne
Akciové trhy rostou, jako kdyby to ani nemohlo být jinak. My, co na nich máme nějaké peníze, se můžeme radovat. Minimálně do doby, než se to zase pokazí. A možná se vlastně můžeme radovat napořád, pokud se to tedy nepokazí tak nějak definitivně.
Na úvod jen krátce předesílám, že svět kolem sebe, zejména některé geopolitické nebo třeba environmentální problémy, vnímám s celkem velkými obavami. Netuším, jak a jestli vůbec se některé zásadní konflikty a nejistoty povede vyřešit. Za tímhle "vytčeným" smíšeným pocitem mám ale "závorku", ve které se dá docela dobře žít a občas se i pousmát. Starosti, jako jsou třeba ty o budoucnost akciového trhu, totiž optikou toho, co se děje před onou pomyslnou závorkou, působí celkem malicherně. Ne že by přitom tyhle dvě oblasti nesouvisely. Ale dokud se žije, má podle mě smysl část peněz investovat. Když nastane konec světa, bude to jedno, ale jestli nenastane, bude škoda ve stáří řešit ekonomický nedostatek, když se dá v mládí (no, budiž) zkusit tomu alespoň trochu zabránit.
Letošní rok je na akciových trzích lehce v duchu doktora Jekylla a pana Hyda. Na jaře to vypadalo, že nevybíravá rétorika a obchodní politika Donalda Trumpa srazí trhům vaz. V první dubnové dekádě se americký index S&P 500 z únorového rekordu intradenně propadl o více než pětinu, Nasdaq na tom byl hůř a menší americké firmy ztrácely ještě víc. Komu tehdy u ranních burzovních zpráv nezaskočila káva, ten se asi nedíval na grafy. Stačilo ale pár týdnů, aby se obrázek k nepoznání proměnil, během léta už americké akcie posouvaly rekordy a na konci října už je S&P 500 oproti dubnovému dnu o skoro 40 % výše a od začátku roku přidává 17 %.
Ode dna se odrazily i další trhy, třeba celoevropský index STOXX Europe 600 se od 9. dubna vyhoupl nahoru o 22 % a třeba emerging markets jako celek za stejnou dobu přidaly dokonce přes 40 %. Trhy jsou prostě mistři dramatických obratů. V dubnu se řešily celní války a hrozba rozpadu světového řádu, v říjnu jako kdyby už naopak nemohlo akciovou rally nic zarazit. Něco se najde, to je jasné, jen se na to zatím čeká.
A Wealth of Common Sense
Kdo se snaží výrazné pohyby na trzích předvídat a obchodovat podle nich, potřebuje pořádnou dávku štěstí. Většina těch, co to někdy zkusili, asi bude souhlasit s tím, že je to extrémně náročná a riskantní disciplína. Když ceny akcií padají, vypadá to, jako kdyby už bylo vlastně pozdě na prodávání, ale ještě moc brzo na nákupy. Propady na akciovém trhu většinou působí tak, že "nikdy neskončí". Ale ony zatím vždycky skončily. A právě během nich bylo výhodné akcie přikupovat.
Rok 2025 – bez ohledu na to, co se bude na burzách dít v listopadu a prosinci – připomněl, proč má smysl investovat pravidelně, tedy bez ohledu na to, co se zrovna na trhu děje. Kdo v březnu a dubnu pokračoval v nákupech namísto toho, aby v panice prodával, asi je teď celkem spokojený. Určitě se dalo vydělat víc, ale taky bylo celkem snadné spadnout do minusu a pořád se z něj nevyhrabat. Kdo v březnu nebo dubnu prodal a zůstal mimo trh, asi trochu zpytuje svědomí.
Ne ze všech udělá AI burzovní vítěze
Vzít si z toho ponaučení je poměrně snadné. Ano, akciové trhy někdy znovu budou klesat, a třeba i výrazněji než letos. Ne, jejich oživení po příštím propadu nemusí být tak prudké jako v době pandemie nebo letos v dubnu a květnu. Ekonomika může zpomalit, přijdou recese a tak dál. Ale jedno bude platit: Dlouhodobé investování není o věštění, není o snaze uhádnout, co se stane zítra nebo za týden. Dlouhodobé investování je o trpělivosti a disciplíně. O ochotě se teď vzdát části peněz proto, aby za roky nebo desetiletí tyhle peníze získaly na hodnotě, nebo si ji alespoň udržely. Díky tomu, že se navzdory rizikům naznačeným v úvodu lidi snaží mít na světě líp, že inovují, pracují, komunikují a baví se. Že žijí. Konec světa se totiž většinou nekoná.
Aktuality
