Petr Koblic: V investování jsme pro svět stále za železnou oponou
Střední a východní Evropa zůstává v hledáčcích akciových investorů roztříštěná. Zatímco Rakousko je řazeno mezi západní ekonomiky, Česko nebo Maďarsko mají velcí hráči stále zařazené mezi rozvíjející se trhy. Na to místní burzy doplácejí. Ani jejich integrace toho na tom příliš nezmění, říká generální ředitel Burzy cenných papírů Praha Petr Koblic. Problém vidí v metodice MSCI a dalších tvůrců indexů.
Berou nás investoři jako region, který má větší potenciál, než jaký je součet potenciálů jednotlivých zemí regionu?
Musíme si určit, očima jakého investora se na to díváme. Začněme skupinou největších světových investorů, tedy anglosaskými penzijními fondy. Ty mají největší balík peněz, který se rozděluje v podstatě po celém světě, přičemž nějaké menší procento přichází do střední a východní Evropy v rámci podílu těchto zemí ve skupině rozvíjejících se trhů. Jsme tedy součástí indexů, které zahrnují i Maďarsko a Polsko (ostatní země regionu jsou většinou zahrnuty minimálně). Česko je tedy v jiném balíku peněz než třeba Rakousko. Jiný pohled na věc mají například rakouské nebo německé firmy a banky, které nás již podle mého názoru většinou považují za součást západoevropského regionu. Rakušané s tím mají asi nejlepší zkušenost, ti nás vnímají stejně jako svůj domácí trh.
Proč patříme i více než čtvrt století po revoluci mezi rozvíjející se trhy?
Zmíněné indexy jsou úplně neuvěřitelná záležitost. Dvacet pět let po přechodu od socialismu ke kapitalismu jsme stále bráni jako rozvíjející se trh. Můžeme mít záporné výnosy ze státních dluhopisů, což se povedlo z evropských zemí mimo eurozónu v podstatě jen Švýcarsku a Švédsku, a být tak jednou z nejstabilnějších a nejrigidnějších ekonomik. HDP může růst o 4 %, ale i tak nás největší světový tvůrce indexů, podle kterých se nejvíce investuje, MSCI – mimochodem, jinak vynikající firma – stále bere jako mladý trh. To znamená, že jsme v jednom balíku z Kazachstánem, ne s Rakouskem.
Dokud nás tyto velké analytické firmy nepřeřadí do západoevropských indexů, bude v investování fungovat železná opona. Musím bohužel dodat, že to asi ještě bude trvat hodně dlouho, pokud tedy nezmění metodologii, protože jejich indexy jsou kvantitativní, nikoli kvalitativní. Mohli bychom se tedy rozkrájet, mít úžasné firmy a ekonomiku na úrovni Německa, ale pokud na našich kapitálových trzích nebudou obchodovány velké firmy, budeme stále rozvíjející se trh. A velké firmy, které u nás budou obchodovány, kvůli tomu budou trpět tím, že budou diskontovány například proti západoevropským.
Je cestou, jak na trhy přilákat větší hráče a zajistit posun, integrace regionálních burz?
To je hodně technicko-právní otázka, co to vlastně je, když se probudí burzy. Ono se to hezky řekne, ale já sedím dvanáct let v představenstvech burz v Praze, Budapešti a Lublani, a v praxi vidím, že šance něco zásadního ještě více propojit nad rámec toho, co už propojené je, je malá. Jsme propojeni tak dokonale, že jedeme na jednom systému. Obchodník z New Yorku nebo Londýna si může přes jeden a ten samý systém zadat příkaz na maďarskou burzu, českou burzu nebo rakouskou burzu. Stručně, technologicky už propojeni jsme.
Horší je, že nejsou propojeny například investiční banky. Některá banka působí třeba v Česku a Rakousku, ale nemá pobočku v Maďarsku, takže nedokáže nabídnout správný servis pro Maďarsko. Zásadní ale je, že v optice investorů Rakousko patří do skupiny vyspělých trhů, ale my ne. Slyšel jsem, že rakouský analytik je v Londýně asistentem asistenta nejmladšího analytika zaměřujícího se na Německo (což není tak tragické, je totiž součástí německo-švýcarského prostoru). Český analytik sedí na úplně opačné straně, ve společnosti lidí, kteří analyzují Turecko, Čínu, Kazachstán, Rusko a také Polsko, Česko a Maďarsko.
