KONTEXT (letní speciál): Megatrendy, které (z)mění svět (8. díl)
Britové hromadí základní životní potřeby, zejména jídlo a léky. Připravují se tak na možnost tvrdého brexitu, který by přerušil spojení s kontinentální Evropou. Mimoděk tím také potvrzují význam přeshraničních dodavatelských řetězců a projektů obecně. Ty jsou a budou potentním koktejlem hospodářského racia a národně-bezpečnostní achilovky, kterou by právě proto měli (nejen) investoři napříště ostře sledovat.
Přeshraniční (pro)vazby v podobě dodavatelských řetězců a sdílených infrastrukturních projektů hrají od počátku 90. let, odkdy se datuje globalizace na steroidech, stále významnější roli. V mnoha ohledech, respektive oblastech, tak již grafika znázorňující toky zboží, služeb, kapitálu a zároveň dopravní či energetické tepny reflektuje realitu každodenního života lépe než klasické politické mapy, říká jeden z předních globálních stratégů Parag Khanna. Odkazuje přitom na rostoucí objem globálního obchodu a (přímých zahraničních) investic, které přibrzdila, ale nezvrátila krize z roku 2008 a vše, co následovalo, a společně s tím na potřebu tyto toky a pojítka nějak institucionalizovat.
Nadvláda nad takto vzniklými institucemi, tedy kontrola pomyslných kapitánských můstků či nervových uzlů, přitom bude v kvantovém světě zítřka z pohledu mocenských vztahů přinejmenším stejně relevantní jako velikost armády a červených tlačítek. Mnohé řetězce totiž v jedné dimenzi vytvářejí vzájemnou závislost subjektů, které jsou spolu ve druhé oblasti na kordy (diskutované dodávky ruské energie do Evropy jsou jen jedním z mnoha příkladů).
Řetězce všeho druhu reflektují potřeby a principy globální ekonomiky. Spotřebitelé díky nim platí méně, případně se dočkají produktu či služby, na něž by jinak nedosáhli, a firmy díky nim více vydělávají (just-in-time systém zásobování například umožňuje britským maloobchodníkům držet ve skladech čerstvé zboží jen na 24 hodin, Heineken se dokonce v Nizozemsku obejde bez meziskladů – kamióny z pivovaru vyrážejí s tím, že se až cestou dozvědí, kam přesně jedou). Stručně, když vše funguje, jak má, vládne spokojenost.
Daní za to je systémová zranitelnost vyplývající z délky a komplexnosti řetězců, obecněji ze samé podstaty přeshraničních provázaností. Zemětřesení a následná tsunami, které v roce 2011 postihly Japonsko, kupříkladu zastavily přes pětinu globální produkce silikonových pláten a bezmála dvě třetiny produkce dalších komponentů pro automobilový průmysl, jehož řetězce patří mezi nejdelší. Vzhledem k probíhající změně klimatu a častějším extrémům počasí na straně jedné a tomu, že je tímto faktorem nejohroženější stabilita Asie, tedy globální dílna či místo, kterým mnohé řetězce procházejí, lze přitom podobných disrupcí čekat stále více. To samé se děje a dít bude i v důsledku (geo)politického klimatu.
Míra i hloubka zapojení do globálních řetězců a přeshraničních projektů je otázkou národní bezpečnosti (kterou většina vlád dlouho ignorovala), varuje v aktuálním čísle Foreign Policy profesor z Cardiff University Terry Marsden s poukazem na hromadění základních životních potřeb, které probíhá v Británii. Země by totiž mohla v případě takzvaného tvrdého brexitu přijít až o třetinu potravin a podstatnou část léků, jež dováží z Evropské unie nebo přes ni. Lidé i vláda premiérky Mayové se na něco podobného připravují – armáda již dostala pokyny, jak se zapojit do distribuce jídla. V případě nečekaného, přírodou nebo nepřítelem (či z twitterového účtu amerického prezidenta) vedeného ataku by nicméně podobný relativní komfort oběť neměla.
Bezskrupulózním vyznavačům shortovaní z řad investorů tento stav otevírá zajímavé příležitosti. Těm se silnějším morálním kompasem a delším horizontem se pak nabízejí investice do aktiv, která zranitelnost zemí (č)i regionů danou zapojením do globálních struktur tlumí, kupříkladu do zemědělské půdy. S tím, jak si vlády nebo investoři začnou uvědomovat odvrácenou tvář hospodářské a politické globalizace, totiž podobné sázky budou v kurzu, což se odrazí v jejich cenách.
