HDP: Co s ním?
Ukazatel ekonomické výkonnosti skloňovaný a pro mezinárodní přehledy a vývoje používaný, tedy hrubý domácí produkt, není schopen postihnout veškerý ekonomický výkon. Je potřeba jej upravit, aby odpovídal více současným trendům, nebo snad používat jiný, alternativní ukazatel? Jaké problémy je potřeba brát v úvahu? A jaká omezení má tento výkonový ukazatel?
Ponořme se tentokrát do tématu věcného, až mediálně nudného a neatraktivního, ale rozhodně ne triviálního, navíc pro budoucí hospodářskou politiku zásadního. Téma, které Eurostat, řadu dalších ekonomických generálních ředitelství Evropské komise, ale i mimounijní instituce zaměstnává stále více. Je HDP ve své stávající konstrukci schopen autenticky postihnout veškerý ekonomický výkon? A nemá větší vypovídací schopnost v komplexním a dlouhodobém statistickém zachycení prosperity (či blahobytu) nějaký alternativní ukazatel?
Téma zahrnuje minimálně dva základní problémy:
- Ten první spočívá v tom, že ekonomická struktura a organizace prochází v současnosti robustní změnou, která s největší pravděpodobností není ani zdaleka dokončená. Mění se váha ekonomických sektorů i jejich obsahová náplň a technologický pokrok spěje k virtualizaci řady materiálních aktivit. Nová organizace přináší také průlom do vlastnických vztahů, sdílená a bezodpadová ekonomika mění vztah mezi ekonomickými vstupy, výstupy a hodnotou přidanou zpracováním. Určit navíc geograficky přesně, v jakém místě došlo k vytvoření oné hodnoty, je při stávajících ekonomických aktivitách mnohdy nemožné. A přitom konstrukce HDP zůstává v zásadě neměnná, nepřizpůsobená dostatečně novým trendům.
- A zadruhé, s rostoucím bohatstvím, zvláště v části světa zvané (trochu zjednodušeně, ale srozumitelně a jasně) západ, již pro valnou část příslušníků společnosti není klíčovou hodnotou jejich existence a kritériem jejich úspěšnosti suma nahromaděného majetku, ale spíše obsahová a emocionální složka jejich života, kterou HDP ani jiné výkonové ukazatele nejsou schopny postihnout.
Bohatství lidem nestačí
Jinými slovy, i při vysoké úrovni HDP, potažmo bohatství, se řada příslušníků dané společnosti může cítit nešťastně, nespokojeně, zkrátka nedobře. A na opačném konci spektra zemí seřazených podle ekonomické vyspělosti toto v převráceném smyslu platí již odnepaměti, pokud to tam kdy platilo.
V některých zemích či regionech, které jsou podle ukazatele HDP na obyvatele na tom ve světovém srovnání téměř nejhůře, mohou být osobní štěstí a spokojenost vysoké navzdory materiální chudobě.
A aby to nebylo tak jednoduché, určité primárně neekonomické faktory, tedy především sociální a environmentální, zvláště pokud se vymknou z přirozené rovnováhy, mohou mít na vývoj ekonomických faktorů (tedy i HDP) zásadní vliv.
Nespokojenost je drahá
Pokud se míra osobní nespokojenosti projeví v podobě sociálních bouří a odporu, tak nejenže to přímo ovlivní ekonomický výkon, ale na jejich potlačení je potřeba napřít vzácné finanční zdroje, které by jinak byly použitelné pro přínosnější účely.
To samé v bleděmodrém platí pro životní prostředí. Je-li prostředí nekonečně znečišťováno, aniž je identifikován, paralyzován a zinkasován původce, jednou se ucho utrhne a vzniklou ekologickou katastrofu musí uhradit celá společnost.
Zajištění oné přirozené a funkční vyváženosti mezi ekonomickou, sociální a environmentální složkou se říká udržitelnost. A úředníci ve výše zmíněných institucích v tomto kontextu intenzivně řeší, co s tím.
- Zda vedle HDP nevytvořit nějaký další, alternativní, všeobecně uchopitelný a pochopitelný ukazatel, který vše toto vezme v potaz (přičemž jsou vedle toho zmiňovány i další faktory ekonomického rázu, které primárně HDP nebere v úvahu, například příjmové a majetkové rozlišení, kvalitativní aspekty ekonomického výkonu a další).
- Nebo HDP přizpůsobit a předefinovat tak, aby se všechny uvedené okolnosti přímo či nepřímo promítly do jeho dlouhodobého vývoje.
