KONTEXT: Hlad po energii vs. (ne)obnovitelné zdroje aneb Komu zvoní hrana?

Loňský růst globální ekonomiky o 3,7 % zvýšil poptávku po energiích nejvíce za dekádu, konkrétně o 2,3 %. To, navzdory veškerým "zeleným" proklamacím i upřímným snahám, vyvolalo skokový růst objemu škodlivin vypouštěných do ovzduší. Podle Mezinárodní energetické agentury se jen průmyslové emise CO₂ navýšily o 1,7 % (ekvivalent toho, co má na svědomí celé letectví). Vzhledem k očekávanému růstu poptávky po energii se navíc situace bude podle všeho dále zhoršovat.

Navzdory této hrozbě zůstávají podle aktuálního Světového energetického výhledu úspory a zelené technologie ve stínu fosilních paliv. Ta loni uspokojila 70 % zmíněného nárůstu poptávky po energiích. Investice do alternativ (a v návaznosti na to jejich podíl na energetickém mixu) sice podle této zprávy mají růst, nikoli ovšem tempem odpovídajícím potřebám globální ekonomiky. Emise škodlivin se tak mají zvyšovat až do roku 2040, kdy by se mělo nejvýznamnějším zdrojem energie stát sluneční záření.

Solární energie podle Mezinárodní energetické agentury nahradí zejména uhlí, jehož podíl na trhu klesne z aktuálních 38 % na 25 % v roce 2040. Pozice bude vyklízet i ropa. Poptávka po ní by měla v důsledku přísnějších emisních limitů v automobilovém sektoru a nastupující elektromobility začít po roce 2025 klesat. Na co (i) proto napříště v rámci energetického sektoru v Česku sázet, jsem se zeptal účastníků mezinárodní konference What is the (Energy) Policy of the Future na pražské VŠE.

Podrobnosti o konferenci a záznam obou panelů (mimo jiné se zástupci Evropské komise, předních britských a německých think tanků a domácí expertní obce) najdete ZDE.