KONTEXT: COVID-19 připomněl (ne)schopnost politiků. Firmy se přizpůsobí

COVID-19 může, ale nemusí svět změnit, nyní je to těžké odhadnout. Záleží i na tom, co pandemie udělá s globální ekonomikou. Většinový názor je, že bude mít mnohem horší dopad než krize z let 2007-2009. Být konkrétnější nelze, i velké banky přepisují své předpovědi takřka z hodiny na hodinu. Goldman Sachs nedávno během jednoho dne zhoršila výhled vývoje americké ekonomiky z ranních -5 % HDP na -24 % ohlášených krátce po obědě.

I proto si myslím, že je potřeba podobné predikce nepřeceňovat, alespoň já to nedělám. Vše záleží na číslech, která do modelů dosadíte. Proto je lepší se zaměřit na delší horizont a probíhající strukturální změny.

Výrobní řetězce se zkrátí, heslem dne bude odolnost

Nemoc COVID-19, kterou je možné považovat za externí šok, naplno ukazuje zranitelnost globálních výrobních řetězců. Čekám tak, že i proto dojde k jejich výrazné reorganizaci. Zároveň čekám, že se firmy napříště v mnohem větší míře zaměří na budování odolnosti.

To se ostatně děje již od roku 2008 kvůli změnám ve struktuře financování a investic a v neposlední řadě kvůli nedávným krokům čínské vlády. Ta se, navzdory tomu, co veřejně deklaruje, vzdaluje pravidlům Světové obchodní organizace, zejména pak premise, že mají mít zahraniční firmy stejné podmínky a má k nim být přistupováno stejně jako k domácím. V Číně to tak není a nikdy nebylo.

Čína in (č)i out: Politika a politikaření (ne)rozhodnou

Společnosti zajímající se o čínský trh a jeho spotřebitele a ty, které budou chtít i napříště v Číně vyrábět, zjistí, že tamní vláda umí být velice vstřícná. I proto bude obtížné najít rovnováhu mezi efektivitou a podstupovaným rizikem, respektive správnou podobu výrobních řetězců.

V principu platí, že pokud sestavujete řetězec, ať už regionální, nebo globální, nějakému riziku čelíte vždy. Může jím být změna domácí politiky v systémově významné zemi, v případě Evropy kupříkladu v Německu. A právě proto je potřeba odolnost a připravenost na šok, o němž se donedávna ani neuvažovalo. Nejen v tomto kontextu přitom nesmíme zapomínat na to, že se stále více věcí v mnoha zemích i na mezinárodní scéně politizuje, a tím se stávají nepřehlednými.

Pandemie je a bude argumentem pro i proti globalizaci

V důsledku COVID-19 nastala bezprecedentní situace, a to do značné míry i proto, že lidé, kteří jsou placeni za to, aby nám pomáhali se (nejen) v podobných případech orientovat, k něčemu podobnému ve většině zemí a ve většině případů rozhodně nepřispívají. Výsledný chaos a novost stávající situace pak vedou k tomu, že se soustředíme nikoli na nemoc jako takovou, ale na to, jak vlády reagují a co dělá globální komunita vědců.

SPECIÁL: KORONAVIRUS A TRHY

Nesmíme přitom zapomínat na to, že pandemie jako taková může být považována za derivát či produkt globalizace. Nakonec to ale bude technologický a vědecký potenciál nadopovaný tou samou globalizací, co nám umožní se s COVID-19 vypořádat, což osobně považuji za nádherně ironické.

Globální obchod zítřka: Mlha před námi, mlha za námi

Z hlediska stávajících, respektive budoucích pravidel pro obchod s fyzickým zbožím má Světová obchodní organizace již dlouho problémy. Evropané podporovaní Čínou mají plán na její oživení, současná americká administrativa o něčem podobném nechce ani slyšet. Namísto toho aktualizovala Severoamerickou dohodu o volném obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem, což, přiznejme si, mnoho nezměnilo.

EU tak uzavírá bilaterální dohody s každým, kdo o ně má zájem. A Čína, prostřednictvím vlastních nebo jí nakloněných institucí, domlouvá věci z pozice regionálního hegemona. Odpověď na otázku, jak bude vypadat globální obchodní režim zítřka, je tedy v mlze. Cesta k ní bude v každém případě velice zajímavá.

Rozhovor, ze kterého článek vychází, najdete v anglickém originále ve formě podcastu na webu konzultační společnosti AlterEko.info, s níž Roger Tooze spolupracuje.