Pozdní bruselský automobilový budíček

Evropské automobilky čelí slabé domácí poptávce (v roce 2024 víceméně stagnovala a něco podobného se čeká letos), sílící zahraniční konkurenci (zejména z Číny a USA), riziku protekcionismu a postupné ztráty některých klíčových zahraničních trhů. Výsledkem jsou málo využité výrobní kapacity, odkládané investice a potřeba propouštění zaměstnanců. Evropští výrobci aut mohou být navíc terčem výrazných pokut, pokud se jim nebude dařit prodávat evropským spotřebitelům větší podíl bezemisních vozů.

Loni se podíl elektromobilů (včetně plugin hybridů) na prodejích v Evropě pohyboval okolo 20 %. Aby byl splněn přísnější limit 93,6 g/km pro nově prodané automobily (oproti 115 g/km), musely by automobilky letos v průměru podle analýzy Deutsche Bank prodat zhruba 34 % elektrických automobilů.

Cíle pro jednotlivé automobilky se sice liší (například v závislosti na hmotnosti vozů), a stejně tak jejich výchozí pozice, a proto může být pro některé z nich splnění cílů o poznání složitější (například pro VW) než pro jiné (třeba Volvo). Celkově je to ale pro evropský automotive jako celek další velká hrozba, která může skončit pokutami okolo 10 miliard eur. A tyto peníze pak mohou chybět na potřebné investice.

Pokud se na stávajících pravidlech nic nezmění, mohou být šéfové řady evropských automobilek postaveni před Sofiinu volbu. Buď nadbytečné automobily se spalovacími motory jednoduše neprodat, nebo do jejich cen promítnout vysoké pokuty, případně si koupit "odpustky" od automobilek prodávajících vyšší podíl elektromobilů (zaplatit za takzvaný pooling prodejů Tesle nebo čínským výrobcům). V každém z těchto scénářů pod sebou evropský automotive bude jen dále podřezávat větev.

Zdá se ale, že v Evropské komisi začínají chápat vážnost situace. Místopředsedkyně komise Teresa Ribera, která je zodpovědná za zelenou politiku, v lednu na výročním zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu připustila, že nemá problém bavit se s výrobci aut o úpravě cílů pro jednotlivé roky, byť za předpokladu, že se celkový cíl pro rok 2035 (nulové emise) nebude měnit, a nebudou tak znevýhodněni ti, kteří dosud udělali největší pokroky. Připustila i možnost zavedení celoevropského podpůrného schématu na nákup elektromobilů (bohatší země měly dosud spíše štědřejší schémata) a přísnější podmínky pro zahraniční automobilky investující v EU (nucená partnerství s lokálními výrobci).

Podobné návrhy znějí slibně. Problém je, že přicházejí relativně pozdě. Stávající úroveň nepřehlednosti regulace navíc přispívá k všeobecné nejistotě, která brzdí tolik potřebné strategické investice. Bez nich bude evropský automobilový průmysl dále pouze přešlapovat na místě.