Recept na podnikatelský úspěch? Pokud ti má zaklepat na dveře, nezapomeň mu je postavit

Pfeifer: Za posledních pětadvacet let se podařilo Česko svým způsobem vrátit k normálu, který měl a má v hospodářské oblasti podobu "model montovna". Vzhledem k okolnostem je ale potřeba se posunout dále, vítat například startupy a jít naproti znalostní ekonomice. Napadá mě v této souvislosti butikový model, jinými slovy možnost stát se líhní startupů a obecněji spoléhat se na malé, flexibilní firmy. Jsou to zárodky nějaké vize, kterou by Česko mohlo následovat?

Nebeský: Určitě. On to ostatně již kdysi správně popsal Karl Marx, podle kterého je bohatství determinováno tím, kde je domicilován kapitál. My jsme vstoupili do tržního prostředí s velice malým domácím kapitálem, vybudovat kapitálový základ v zemi přitom trvá minimálně desítky let. Až v okamžiku, kdy u nás bude kapitál dostatečně silný na to, aby dokázal zdrojově zajistit spoustu nových projektů, bude to něco jiného než dnes, kdy se pohybujeme na úrovni "montovny". Mimochodem, toto označení je zbytečně pejorativní, ale je fakt, že daný model dlouhodobou prosperitu nikdy nepřinese. Je čistě o zaměstnanosti pro pár stovek administrativních úředníků a z větší části dovezené pracovní síle. Na rozdíl od některých jiných zemí s podobným osudem nicméně v našem případě vidím jiskřičky naděje.

Pfeifer: O co konkrétně jde? Co vám, respektive nám, dává naději?

Nebeský: Češi vždy byli a jsou národ hračičků a kutilů. Kupříkladu nejvíce geocacherů na světě najdete právě u nás. Pokud to ale vezmu vážněji, tak jsme v dobách, kdy jsme tu jako Citibank ještě měli spotřebitelskou banku, přišli na to, že jsou Češi ochotnější používat bezkontaktní karty nejen než kdokoli jiný v Evropě, ale na celém světě. Češi jsou také mnohem ochotnější nakupovat přes internet než jiné národy. Stručně, jsme takový zvídavý národ, rádi cestujeme a tak dále. Právě z toho vyplývá můj optimismus ohledně toho, že v nové, rychlé době přehlcené daty a informacemi obstojíme. Vlastně musíme. Nemáme zdroje nerostných surovin, nemáme ani dostatečně silný kapitál, který jiné země měly čas budovat stovky let (vlastně jsme na tom také dlouho pracovali, akorát jsme to pak dokázali za čtyřicet let prakticky anulovat). Naší šancí je být flexibilnější, více inovativní, lepší a chytřejší než ti okolo.

Pfeifer: Máte pocit, že si tyto schopnosti – zvídavost, flexibilitu, inovativnost – dokázali osvojit také čeští podnikatelé? V této souvislosti mě napadá poměrně nedávná doba legendárních fialových sak a bílých ponožek. Posunulo se paradigma ke zvídavosti, ale také k odpovědnosti za vytvoření kapitálové základny, která, jak jste zmínil, je významným faktorem rozvinutosti?

Nebeský: Podle mě v tomto případě platí teorie třetí generace; až třetí generace se totiž naučí nosit frak. Tam ještě tak úplně nejsme, mnohde podnikatelská puberta naopak pokračuje. Obecný trend jde nicméně správným směrem. Moje děti už budou vnímat Českou republiku jako integrální součást západní Evropy, tedy tak, jak ji vnímala třeba moje babička.

Pfeifer: Kultura jednání a vystupování je jedna z podmínek dlouhodobého úspěchu. Mezi další se řadí schopnost dívat se dopředu, nechat se inspirovat a koncentrovat se. Co dalšího shledáváte pro podnikání a vrcholové řízení v době, v níž žijeme a budeme žít, důležité, ne-li klíčové?

Nebeský: Klíčové pro úspěch je mít ve správný čas správný nápad a za tím nápadem si opravdu koncentrovaně, tvrdě a zodpovědně jít. Určitě je podstatné i to, že člověk musí mít trochu štěstí, kupříkladu dostane ten správný nápad ve správný čas a na správném místě. Když už ten nápad ale dostane, musí za ním jít, musí ho realizovat.

Pfeifer: Prostě, když chceš, aby ti štěstí zaklepalo na dveře, nezapomeň mu ty dveře postavit.