KONTEXT: 5 geopolitických trendů, které (za)míchají energetickými kartami i v ČEZké kotlině

Iluze klidné zátoky: I africké turbulence mohou s Českem slušně zacvičit

Případné problémy exportérů ropy a energií obecně, jako je třeba Nigérie, by ovlivnily samozřejmě i Česko. Nesmíme se ukolébávat myšlenkou, že jsme izolovaní, že nás Šumava a Krkonoše ochrání před možnou globální bouří. Základní otázkou příštích měsíců a možná i let je to, zda cena ropy zůstane na současné úrovni, tedy 30 až 40 dolarů za barel, nebo klesne ještě níže, a pokud klesne, zda vydrží nízká nějakou delší dobu. A co to udělá se státy, které dříve produkovaly barel ropy za 10, 15 dolarů, ale pak si zvykly, že je možné žít i příjemněji, že je možné si koupit i druhé a třetí porsche. To nyní uvidíme v přímém přenosu v Rusku, kde je ve hře to, zda může dále fungovat ruská střední vrstva, nebo zda se nějak radikálně zmenší.

Írán: Na scénu se vrací ranař, kartami ale zamíchá až v delším horizontu

V horizontu pěti až deseti může být Írán dramaticky významným hráčem na energetickém trhu, a to v globálním měřítku. Má velké zásoby zemního plynu, zřejmě druhé největší na světě, a v souvislosti s Evropou patří k nejtěžším vahám. Potenciál tedy má. Vše je podmíněno pokračujícím začleňováním země do společenství "normálních" států. Buďme tedy trpěliví, bude to nějakou dobu trvat.

Saúdská Arábie: Domu Saúdů hraje do karet (i) ztráta iluzí o islámském chalífátu

Řada lidí nyní hovoří o možném kolapsu Saúdské Arábie. Nejsem přesvědčen, že to je pro blízkou budoucnost reálný scénář. Saúdové mají podle mě mnohem tužší kořínek, než si často myslíme. I mnohé další země v Perském zálivu jsou na tom výrazně lépe, než se na první pohled zdá. Dlouhodobě investovaly obrovské sumy do bezpečnosti, vojenské i té civilní, méně viditelné. Tamní společenská úmluva navíc podle mě zatím stále platí. Jinými slovy, Saúdská Arábie je navzdory nízkým cenám ropy stále schopna plnit všechny sociální úkoly, které na sebe vzala. K tomu je potřeba přičíst i fakt, že přitažlivost Islámského státu za poslední dva roky znatelně ochabla. Před pár lety jeho myšlenky mnoha lidem v Perském zálivu zněly romanticky, po všech těch popravách a mučeních se ale půvab vytratil.

Příklon Evropy k "demokratickým" energiím: Norská nuda má svou cenu

Znovuobjevujeme jednoduchou pravdu, že se nám líp hovoří se západními demokraciemi než s totalitními státy nebo diktaturami. Dnes je kupříkladu největším dodavatelem zemního plynu do Evropy Norsko. Nikoli proto, že by bylo dramaticky agresivnější a více se cpalo na evropský trh, ale proto, že se s ním prostě plynařům lépe jedná. Norové jsou nudní – pošlou plyn, vy ho zaplatíte, tečka. Za devatenáct let, co máme kontrakt s Norskem, nebyl jediný konflikt, Norové nikdy neřekli: "Máme tuhle či onu podmínku, aby plyn dále tekl." To je příjemné. Myslím si, že jak Norsko, tak i Austrálie, Kanada a další demokratické státy, které vyvážejí do Evropy zemní plyn, pro nás budou vzácnými a milými partnery.

Alternativní mainstream: Náš střední proud bohužel stojí na globální periferii

Příklon k alternativním energiím není jen o v této souvislosti často zmiňovaném Německu či tlaku, který vyvíjí. Je to globální trend. Za poslední rok se dramaticky snížily ceny černého i hnědého uhlí. Kvůli tomu je situace na trhu s uhlím úplně jiná, než byla ještě před pěti lety, což bude mít nepochybně dopad například na naše Ostravsko a tamní zaměstnanost. Je těžké hrát proti globálnímu trhu. A podobně těžké je stát proti nějaké větší vlně, která projíždí západem Evropy, kde je klíčovým tématem klimatická změna. Ta většině lidí u nás a dále na východ stále zní v uších jako trochu směšná libůstka, jako nějaký další rozmar Bruselu. Pro Skandinávce, Nizozemce, ale dnes už třeba i pro Italy nebo Španěly je to základní životní postoj.