Co a jak máte číst, pokud si do toho chcete nechat mluvit

Gramotnost se vyplácí. Pokud ji umíte používat k něčemu jinému než k rozpoznání, že "game over" znamená nutnost začít hrát znovu od začátku, je to dobré. Pokud umíte přečíst delší text než tento, jste už oproti většině populace ve výhodě; a jestli jste ten typ, co je schopen a ochoten přečíst takových textů deset za minutu, pak si honem kupte větší peněženku, protože do té staré se vám peníze za chvíli nevejdou.

Alespoň k takovému závěru dospějete, pokud dáte na rady serverů, které se normálně zabývají něčím jiným, ale čas od času mají potřebu hlásat moudro stran čtení. Obvykle proto, že šéfredaktorovo děcko jde do školy, nebo on sám má kocovinu, nebo obojí. Od takového stavu mysli je jen krůček k tomu, abyste vydali článek typu "co máte číst, abyste byli jako (zde doplňte jméno vašeho oblíbeného boháče)".

Aby bylo jasno, je řeč o čtení knih. (Teď tento článek přišel o dobrou polovinu čtenářů.) Kniha má svůj půvab; pomyslete jen, že kdybyste chtěli poslat Bibli po Twitteru, museli byste nasekat na 130 000 tweetů. Ale protože kniha nemá na přední straně tlačítko "like", mnoho lidí při styku s ní znervózní a říká nesmysly.

Nerealistický čtenářský apetit

Vezměme nedávno publikovaný článek na serveru Quartz.com, což je jinak celkem seriózní a dobře informovaný titul. Quartzům asi právě nepřišel do práce grafik, takže se jali psát o dobrodiní písmenek. "Víte, co mají úspěšní lidé společného? Čtou. A čtou hodně," píše Quartz. "Warrena Buffetta se jednou ptali na klíč k jeho úspěchu. Ukázal na hromadu knih a řekl: 'Čtěte 500 takovýchto stran denně. Tak fungují vědomosti, kumulují se jako úroky.' Buffett v tom zachází do extrému – na začátku své investorské kariéry četl 500, 600 i tisíc stran denně." Tolik Quartz.

Je to rozhodně působivé. Pokud se kromě četby také něčím živíte a také někdy chodíte spát, stěží můžete číst déle než dvanáct hodin denně. I tak by to znamenalo přelouskat něco přes osmdesát stran za hodinu, máte-li dojít do tisícovky. Pokud Buffett nečetl komiksy, lze počítat, že při průměrné knižní straně, jež má v angličtině 600 slov, je řeč o nějakých 50 000 slovech na hodinu, tedy více než 800 slovech za minutu.

To je neuvěřitelná věc, uvážíme-li, že běžný člověk přečte 300 slov za minutu a nejrychlejší čtenáři mezi univerzitními absolventy dokáží zvládnout 600 slov (oficiální světový rekord v rychločtení je 4 700 slov za minutu). Pokud Buffett dokázal každý den číst po dvanáct hodin tempem o třetinu převyšujícím tempo americké intelektuální elity, klobouk dolů.

Problém s rychločtením tkví v tom, že vám může leccos uniknout. A to se nejspíše stalo i autorovi řečeného článku na Quartzu. Pasáž o "500, 600 až 1 000" stranách denně přebral server Quartz od Todda Combse (v Buffettově firmě Berkshire Hathaway má funkci šéfpodržtašky) a vložil je do úst Buffettovi samotnému. Combs ovšem mluvil o sobě, nikoli o svém nadřízeném.

Ani se skutečným Buffettovým výrokem o pěti stech stranách to není tak docela v pořádku. Zazněl na přednášce newyorské Kolumbijské univerzity; Buffett ovšem neukazoval na knihy, jak tvrdí Quartz, nýbrž na fascikl dokumentů, nákresů a dalších papírů, který si na přednášku přinesl. Tak to alespoň tvrdí Combsova kniha Zázrak a Omaha: Jak Warren Buffett ovlivnil své rodné město a naopak, jež působí jako svého druhu intelektuální ekvivalent felace. A zjevně dobře odvedený, protože Buffett Combse odměnil povýšením.

Nejde o rychlost

To je jiný byznys. Každý uzná, že například projít stránku textu při hledání konkrétního údaje je něco jiného, než tu stránku celou přečíst. Když hledáte v telefonním seznamu, také neřeknete, že jste z něho přečetli všech dvacet stránek, na které vám padlo oko. Dohromady z toho plyne, že Warren Buffett je jistě muž obdivuhodného čtenářského apetitu, ale netřeba ani jemu, ani rychlému čtení přisuzovat, co jim nepřísluší.

Podmínkou pro oficiální uznání výkonu v rychločtení je pochopení alespoň 50 procent obsahu čteného textu. To je možná prima jako akademické pravidlo, když však dočtete Vojnu a mír a budete vědět, kdo je Bezuchov, ale jméno Bolkonskij vám nic neřekne, pak jste ten čas (ačkoli ho nebylo mnoho) sice trávili obdivuhodně, ale zbytečně.

Převážně kvantitativní vztah ke knihám (v kombinaci s pocitem, že jich člověk čte méně, než by chtěl, aby se o něm vědělo) vede různé lidi k různým bláhovým činům. Takový Mark Zuckerberg si předsevzal, že přečte jednu knihu za dva týdny. Povšimněme si, že neřekl, že se chce více dozvědět o entomologii, drhání, Herculu Poirotovi nebo o tom, jak z člověka vytáhnout co nejvíce osobních údajů. Chce si dělat čárky za přečtené knihy.

Jenže o to, co čtete, také může trochu jít. Pokud vás zajímá, co čte takový Bill Gates, jenž v průměru zhltne padesát knih ročně (a jsou to většinou zajímavé tituly), nebo třeba právě Warren Buffett, proč ne. Ale je také dobré si pamatovat, že každý přečtený nový titul znamená jednoho nepřečteného klasika.