Kdo (ne)prodělá na energetické revoluci?

Jedlička: V poslední době se mluví o tom, že energetika zažívá revoluci, která nemá v novodobé historii sektoru obdoby. Jde o klišé, nebo s tím lze souhlasit?

Wandler: S tím, že zažíváme bezprecedentní změny, souhlasím. Doplnil bych, že nejde jen o obnovitelné zdroje, o kterých se tak často hovoří. Spíše bych se v této souvislosti soustředil na decentralizaci, ta je podle mě tématem dne. Ta tvoří protipól centralizovaného modelu, v rámci kterého je vše zásobováno několika málo velkými zdroji. Energie z nich je dále rozváděna ke všem spotřebitelům, včetně těch nejmenších. Jde o model, který se uplatnil v drtivé většině zemí a energetických systémů. Decentralizace znamená jeho rozpad a vzestup menších či středně velkých zdrojů energie dodávajících energii lokálním spotřebitelům.

Jedlička: Vnucuje se mi kacířská myšlenka: Nevracíme se tím o sto let? Nebyla tehdy také energetika spíše decentralizovaná, neexistovalo množství vzájemně nespolupracujících, nekoordinovaných elektrických zdrojů? Nejde prostě o zpátečnictví?

Wandler: Na pohled určitě. Není to ale krok do minulosti, jen přirozený vývoj, který jde po spirále. Elektromobily se také objevily dříve než auta se spalovacím motorem. Ano, energetika začínala jako decentralizovaná, ale časem se prosadila centralizace. Proč? Zaprvé, většina elektráren byla na uhlí a větší parní stroj je prostě účinnější než mnoho malých. Zadruhé, rozvádět elektřinu je mnohem efektivnější než fyzicky rozvážet uhlí k tisícům malých zdrojů. Navíc byl na vzestupu průmysl, který vyžadoval koncentrovaně velké množství elektřiny. To vše pohánělo zmíněnou centralizaci. Teď se spotřebitelé a jejich požadavky mění a svým způsobem na první pohled couváme. Určitě se ale nevrátíme tam, kde jsme byli před sto lety.

Jedlička: Co to znamená z pohledu spotřebitelů? Jakou nejvýznamnější změnu to přinese?

Wandler: Čekám, že se naprosto změní model fungování trhu. Podle mě již v horizontu několika let – určitě několika desítek let – dojde de facto k rozpadu jednotného trhu s elektřinou. Pojem silová elektřina, případně elektřina jako komodita, která je dostupná na celém území třeba Česka či území pokrytém operátorem přenosových sítí, vymizí. V důsledku toho bude záležet na tom, zda dodavatel energie, kterou člověk odebírá, je ve stejném okrese, nebo na druhém konci republiky.

Jedlička: V současnosti se sice ceny elektrické energie mírně liší, což je dáno různými poplatky za distribuci, ale jde o jednotky procent, větší rozdíly nejsou. Pokud se naplní vize, kterou vykreslujete, pokud se jednotný trh s elektřinou rozpadne, mělo by toto přestat platit. Mohou se tak ceny elektřiny začít lišit radikálně, třeba o desítky procent?

Wandler: Je to možné. V místech, kde je dost lokálních zdrojů, bude energie cenově velice dostupná, zatímco v odlehlejších místech, kde se ani nevyplatí udržovat přípojky v distribuční soustavě, může být energie napříště úplně nedostupná.

Jedlička: Čekají nás tedy velké rozdíly. Kdo bude z rozevření pomyslných energetických nůžek nejvíce těžit, a kdo naopak na probíhající revoluci doplatí?

Wandler: Nejvíce se této změny musejí bát ti, kdo ji nemají šanci nijak ovlivnit – nemají možnost posunout se blíže ke zdroji, případně si pořídit vlastní zdroj. Stejně tak na tyto změny doplatí ti, kdo jsou zcela závislí na stávajících sítích, například lidé žijící v bytech. Tam člověk může maximálně snížit spotřebu, vlastní zdroj si nepořídí. Tento typ zákazníků je tedy nejzranitelnější,sídlištní zdroje a podobné projekty by ale i je mohly alespoň částečně ochránit.