David Marek (Deloitte): Co Česká republika a domácí firmy ztrácejí na evropskou elitu?

Pavel Hnát: Od loňského roku je běžný účet platební bilance České republiky v plusu, což může být známka posunu v české konkurenceschopnosti. Svým způsobem nás to řadí po bok Německa, Dánska nebo Nizozemska. Přibližujeme se podle vás jejich modelu?

David Marek: Je to tak, jsme povahou podobní jako Belgie, Nizozemsko nebo Dánsko. Zjednodušeně lze říci, že v Evropě jsou dominantní silou Německo a jeho nejbližší ekonomické satelity, mezi něž patří i Česká republika. Na německou ekonomiku jsme velice úzce navázáni obchodními a kapitálovými vazbami, stejně jako jsou na ni navázány Dánsko nebo Nizozemsko. Tyto země ale dosahují ještě vyššího přebytku běžného účtu – tuším, že v případě Dánska jde o 7 % a u Nizozemska o 10 % HDP. To necelé procento v České republice je něco na půl cesty, a je tedy možné, že jednou budeme dosahovat ještě vyšších přebytků. Nejsme ale výjimka, podobným vývojem procházejí v podstatě všechny středoevropské země, snad kromě Polska, které je méně otevřené a je více orientované na domácí poptávku.

Pavel Hnát: V případě Maďarska proběhlo přehoupnutí z deficitu to přebytku z trochu jiných důvodů, ale na druhou stranu je fakt, že například Slovensko nás v tomto ohledu o rok předběhlo. Nyní tedy ale i my máme přebytek a řadíme se mezi země, které jsou hodnoceny zahraničními investory jako bezpečnější a produktivnější. Máme také šanci zbavit se nálepky rozvíjející se země, stát se v očích globálních investorů součástí evropského jádra a aspirovat na investice, které budou požadovat více přidané hodnoty?

David Marek: V České republice asi málokdo zaznamenal, že jsme ve zprávách Mezinárodního měnového fondu již přešli z kategorie rozvíjejících se do kategorie rozvinutých trhů. Washingtonem již nejsme hodnoceni jako Rumunsko nebo Kazachstán, ale jako Německo nebo Británie. Pro finanční trhy jsme ale stále rozvíjející se země. Proč nás hodnotí hůře? Udělal se velký kus práce, aby česká reálná ekonomika začala vypadat jako rozvinutý trh, ale v oblasti finančních trhů jsme rozvíjející se ekonomikou. Pražská burza bojuje o holé přežití. Názor finančních trhů možná i limituje dlouhodobý ekonomický vývoj v České republice. Naše firmy spoléhají na vlastní prostředky, pak se dívají na dluhové financování, no a prakticky vůbec se u nás nevyužívá financování prostřednictvím navýšení akciového kapitálu. To by přitom hodně diverzifikovalo zdroje pro další rozvoj firem a zvyšování jejich konkurenceschopnosti.

Pavel Hnát: Možná jsme také až příliš vsadili na kontakt se zahraničím, hlavním motorem zlepšování domácího podnikatelského prostředí byly vždy export a hodně investic. Vyspělé a úspěšné modely naopak sázejí na vnitřní síly, na vnitřní investice. Co by tedy firmy – protože jsem hluboce přesvědčen o tom, že export je hlavně firemní záležitostí – měly dělat, aby se investiční a podnikatelské prostředí v České republice zlepšilo?

David Marek: Podle mě se situace již pomalu obrací k lepšímu. Z kontaktů s naší firemní klientelou s potěšením zjišťuji, že například stále více českých manažerů dostává pod svou správu nejen české pobočky, ale i ty zahraniční. Zároveň velká část zisků zůstává v Česku a staví se a plánují se nové výrobní kapacity. Chybí naopak větší aspirace na to, aby firmy dostávaly volnější ruku v oblasti výzkumu a vývoje. Právě to přitom bude stále důležitější. Stojíme na prahu další technologické revoluce a to, co se nyní děje ve vyspělých zemích, tu trochu chybí. Jde například o to, jak efektivně se využívají výsledky výzkumu a vývoje. České firmy jsou málo ambiciózní v oblasti získávání patentů, obchodních značek, průmyslových vzorů a tak dále. Lídrem v této oblasti je v Evropě Německo, což je jeden z důvodů, proč se mu daří. Česká republika, podobně jako její středoevropští sousedé, v této oblasti zaostává.

Pořad Alter Eko, v rámci kterého se přední čeští ekonomové ujímají role moderátorů, si můžete poslechnout na Rádiu ZET každou středu po zprávách v 9.30.