Dluh státu překročil 100 % HDP. No to je toho!
Všude čteme, že dluhy toho či onoho státu jsou XX % vůči ročnímu HDP dané země. Ale co to znamená? A jak se počítá zadlužení země?
Velmi zjednodušeně můžeme říct, že se HDP počítá jako:
výdaje státu + výdaje firem + výdaje domácností + čisté exporty.
Zajímavé je, že stát tedy netvoří celé HDP, ale jen například 35 %. Ale z nějakého záhadného důvodu se státní dluhy poměřují s tím, co státu vůbec nepatří a co nemá, a to jsou výdaje firem a výdaje domácností. Stát utratí to, co vybere na daních + to, co si vypůjčí, ale to nikdy netvoří 100 % HDP.
Ukazatel zadluženosti státu vůči celému HDP tak není až tak přesný, protože díky "vyšší" hodnotě HDP je hodnota zadlužení "nižší" a vypadá "krásněji".
Států se neptá nikdo
Když si chce jednotlivec či firma vzít úvěr, tak první, co banku zajímá, je to, kolik firma či jednotlivec vydělává peněz. Zda je daná právnická či fyzická osoba schopna splácet úvěr. Zda má z čeho. Jen státu se na to nikdo neptá.
Analytici banky Morgan Stanley se podívali na to, jak vypadají dluhy některých států v poměru k jejich ročnímu daňovému příjmu. A protože příjmy států jsou vždy nižší než HDP daného státu, tak tento ukazatel vychází vždy vyšší než běžně udávaný ukazatel dluhu vůči celému HDP.
Tabulka obsahuje "hrubé" zadlužení, tedy nepočítá majetek, který mohou státy prodat, a tak své zadlužení snížit. Tmavý sloupec ukazuje běžně používané měřítko státního dluhu vůči ročnímu HDP země, světlý sloupec ukazuje dluhy státu v poměru k jejich ročním daňovým příjmům.
Tabulce suverénně "vévodí" Japonsko, jehož dluhy přesahují sedminásobek ročních daňových příjmů.
Když pomineme privatizaci (každý stát, tedy i Japonsko, má majetky, které může prodat a snížit své zadlužení), pokud by Japonsko chtělo snížit své zadlužení na úroveň druhého Řecka, muselo by teoreticky tři roky vybírat daně a všechny peníze použít jen na splácení dluhů, přičemž státní zaměstnanci, důchodci a další by po tuto dobu nedostali nic. Což je samozřejmě utopie.
Navíc, jestliže by stát začal šetřit, tak se sníží HDP, ale také příjmy firem i domácností, a tím i daňové výnosy státu a doba nutná pro splacení dluhu by se opět prodloužily. Navíc by stoupla nezaměstnanost a poptávka by se dále oslabila. Jedná se tedy o začarovaný kruh.
Proto se státy tolik brání šetření a snižování deficitů. Dluhy států tak rostou stále dál a otázkou je, kam až porostou. Jaké budou důsledky? A jestliže už nyní je pro státy tak těžké začít šetřit, jak těžké to bude později, až budou dluhy ještě větší?
12 bank, které budou kvůli dluhům PIIGS krvácet
