Brexit: Začátek konce snu o společné Evropě, nebo kreativní destrukce v praxi?
Brexit, nebo bremain? Na kterou stranu se nakonec přikloní srdce č(i) mysl většiny dcer a synů Albionu, se dozvíme doslova za pár hodin, jedno je ale jisté už teď – rozdělenou Británii ani Evropskou unii verdikt britských voličů jako mávnutím kouzelného proutku nestmelí. Evropané, ať už se mezi ně budou Britové formálně počítat, nebo nebudou – se tak nadále budou muset prát s existenciální otázkou, jíž je britský plebiscit derivátem. Na tom se v rámci projektu Alter Eko shodla řada expertů. Někteří z nich ale připomněli, že se zatím žádný evropský oběd nejedl tak horký, jaký se uvařil.
Jan Cimický (psychiatr): Evropa a odstředivé síly? Nic nového pod sluncem
To, že Británie možná odejde z EU, je odrazem dostředivých a odstředivých tendencí, které je možné v Evropě pozorovat dlouhodobě. Československo je jedním z příkladů toho, jak odstředivé tendence vedou k rozpadu země. Podobné nálady pociťuje Belgie, kde Vlámové i Valoni uvažují o tom, zda by jim nebylo lépe bez těch druhých. Jinými slovy, ony odstředivé tendence jsou v jiných formách, situacích a kontextech poměrně časté. Naopak dostředivá tendence, v rámci které se Evropa snaží spojovat, integrovat a rozšiřovat, tedy přibírat nové členy, může vést k situaci podobné tomu, kdy se člověk snaží vzít do dlaně příliš mnoho kuliček – některé pak vypadávají. V tomto kontextu je možné dodat, že pokud by došlo k brexitu, povzbudilo by to zejména euroskeptiky v Česku i jinde v Evropě. Analogie bortícího se domečku z karet by pak mohla být namístě.
Luděk Pfeifer (M.C.Triton): Poločas rozpadu EU? Čas na krizové vedení
Myšlenka evropské integrace je silná a krásná. Způsob její realizace ale považuji za diskutabilní (abych se vyhnul slovu mizerný). Poslední léta ukázala, že je projekt "jednotné Evropy" ve stádiu chronické krize, které občas eskaluje do stádia krize akutní. Fakt, že evropští úředníci nejsou schopni ani v náznaku použít principy krizového řízení projektu, je kritickou hrozbou. Druhým běsem je absence lídrů. Faktičtí cloumači Evropou – Angela Merkelová a François Hollande – logicky jednají především jako lokální politici. Sečteno a podtrženo, EU v poločase rozpadu potřebuje opravdový, reálný krizový leadership.
Lubor Lacina (Mendelovo evropské centrum): Tragické PR? Tragédie Bruselu
Evropská unie, její lídři, ale i lídři národní, ti všichni selhávají ve schopnosti provádět kvalitní PR, jinými slovy vysvětlovat svým občanům přínosy členství v EU a přínosy procesu evropské integrace. Je běžné, že v průzkumech veřejného mínění občané nejsou schopni vyjmenovat přínosy členství, případně že si myslí, že jsou tyto přínosy výsledkem iniciativy národních politiků. Úplně běžné je pak to, že národní politici špatná rozhodnutí svádějí na bruselskou byrokracii a dobrá si přisvojují jako iniciativy vycházející z národní úrovně.
Filip Přibáň (AKCENTA CZ): Úspěchy populistů? Na vině nejsou jen prázdní politici
Populisté získávají na oblibě po celém světě. Důkazem je nejen současný vývoj v Evropě, ale také v USA, kde je úspěšný Donald Trump. Bohužel se ukazuje, že přijít s kritikou je mnohem jednodušší než přijít s řešením, za které je politik ochotný přijmout odpovědnost. Politici, aby se zavděčili voličům, se tomuto trendu přizpůsobují a EU se stala populárním terčem jejich kritiky. Důležité ale není jen to, aby politici občany lépe informovali, ale aby se i samotní lidé začali více zajímat o evropská témata a porozuměli jim. Pokud se o problémy budou zajímat více samotní občané, politici se přizpůsobí. Na druhou stranu lze asi těžko očekávat, že kritika EU zcela zmizí. Evropské národy jsou totiž natolik rozdílné, že si jednotlivá společná rozhodnutí vždy najdou své kritiky.
Josef Bič (Vysoká škola ekonomická): Začátek konce? Případný brexit EU nepohřbí
Hrozbu nákazy v případě brexitu nelze vyloučit, v dnešní turbulentní době totiž není nic nemožné. Případný brexit by posílil politický proud, který se staví zamítavě k současné podobě evropské integrace. Na druhou stranu, bezprostřední riziko nějaké významnější fragmentace EU by nejspíše nehrozilo. Zaprvé, samotný způsob vyjednávání vztahů mezi Bruselem a Londýnem, které by nebylo úplně jednoduché, by mohl být faktorem snižujícím pravděpodobnost další fragmentace. Zadruhé, například v případě Česka, by zřejmě muselo dojít ke kulminaci určitých problémových jevů, kupříkladu k výraznému zhoršení imigrační krize doplněnému o neschopnost hledat společná řešení a sílící pocit, že je nám něco nuceno zvenčí. V důsledku toho by sílil pocit odcizení od EU a narůstaly obavy o národní i vlastní bezpečnost. V takovém případě – pokud by EU byla vnímána jako příčina problému – by skutečně mohla začít růst podpora sil, které jsou mimo současný mainstream.
Petr Žabža (Patria Finance): Opakované spekulace o eurogedonu? Virtuální realita dneška
V poslední době narůstá míra vnímání nejistoty, respektive ohrožení, a to se týká i zpráv o EU. Moderní komunikační prostředky, internet a sociální sítě dramaticky zkrátily dobu mezi událostí a informací o tom, že daná věc nastala. Kdokoli může danou událost komentovat, hodnotit její význam a vyjadřovat se k tomu, jak může (nebo nemůže) ovlivnit naše životy. Při pohledu do zpětného zrcátka – který dělá jen málokdo – bychom přitom viděli, že tyto predikce a hodnotové soudy málokdy dojdou naplnění; většina breaking news nakonec není ničím větším než informačním šumem.
