Evropský rozpočet: Jak brexit přepíše velké unijní téma?

Poněkud nestandardní březen 2017, s výročím podepsání Římských smluv a spuštěním brexitu během několika málo dnů, přinesl zvláštní spojení ohlížení se za minulostí a snahy o nalezení směru budoucího vývoje. Tato lehce schizofrenní směsice se začíná velice plasticky projevovat také v nahlížení na to, jak by měl vypadat rozpočet EU z hlediska budoucí integrace. Na tomto hřišti lze v příštích přibližně dvou letech očekávat překotný vývoj, který by mohl podstatně změnit nynější podobu rozpočtu EU.

Co se změní?

První projev proměny lze pociťovat již nyní, kdy je stále více akcentován důraz na to, aby rozpočet EU měl nějaké prokazatelné výsledky a byl orientován výkonnostně (na rozdíl od předchozí praxe, která se ráda spokojila s dodržováním formálních pravidel při alokování zdrojů).

Lze předvídat, že řada nových prvků, které byly do rozpočtové praxe EU vtěleny společně s obdobím 2014-2020, bude nadále prohlubována (ať se jedná o potřebu tematicky koncentrovat stanovené priority, o posílení synergií v podobě integrovaných projektů, naplňování kondicionalit, či využívání finančních nástrojů ve větší míře, než tomu bylo v minulosti).

Zmíněná snaha o větší důraz na výsledky a výkonnost aktivit podpořených z rozpočtu EU je symbolizována úsilím již bývalé místopředsedkyně Evropské komise Kristaliny Georgievové označovaného jako BFOR (Budget Focused on Results), jež vedle nových principů a prvků spoléhá na výrazné zlepšení dvou zásadních oblastí – dosažení obsahového i procedurálního zjednodušení (nynější rozpočtová praxe EU se utápí v neprůhledných bažinách složitosti a komplikovanosti) a posílení praktického výkonu vztahů mezi institucemi EU a členskými státy (76 % prostředků rozpočtu EU je vynakládáno na bázi takzvaného sdíleného managementu, kdy zásadní roli v "dopravení" příslušné finanční částky konečnému příjemci sehrávají instituce na úrovni členských států). A to můžeme vlastně všechny tyto prvky považovat za svým způsobem parametrické změny stávajícího systému, byť spojené s výrazným posílením jeho funkčnosti.

Větší flexibilita

Po diskuzi, jež zřejmě na politické úrovni EU započne letos v červnu u příležitosti chystaného kohezního fóra, je připraven daleko silnější arzenál, který by podobu rozpočtu unie změnil i ze systémového pohledu. Silně diskutovaným prvkem je například princip evropské přidané hodnoty, kdy by rozpočet EU měl nadále podporovat především ty projekty, které vedle zřetelného přínosu na úrovni členského státu vykáží i netriviální dopad na unii jako celek. Tím by mělo dojít k zastavení rozšířené praxe, kdy rozpočet EU pomáhal aktivitám spojeným výlučně s domácími záležitostmi členských států.

Další zásadní systémovou změnou je posílená flexibilita. Její potřeba je zdůrazňována především v souvislosti s tím, jak se v průběhu střednědobého finančního rámce pozvolna odchylují momentální potřeby od na počátku přijatých priorit (což například odhalila omezená schopnost reagovat na projevy ekonomické, ale i migrační a bezpečnostní krize).

Projevy flexibility mohou být různé, od vytvoření odpovídající rozpočtové rezervy přes možnost pružněji přesouvat zdroje mezi hlavními kapitolami až po posílení příjmové strany rozpočtu unie v podobě zavedení nové daně (EU Tax). Pro tento účel je dlouhodobě zvažována například daň z finančních transakcí či nějaká forma klimatické daně. Předmětem úvah je též posílení váhy vlastních zdrojů EU na úkor příspěvků členských států.

Třetí zásadní změna je uvažována v souvislosti s dalším posílením návratného financování. Toto posílení je spojené s inspirací Evropským fondem pro strategické investice (EFSI), který ztělesňuje další vývoj zavádění tržních prvků při využívání prostředků rozpočtu EU (kde by se ve větší míře posilovala jeho role coby záručního zdroje).

Pozice Česka

Z pohledu České republiky je vhodné věnovat velkou pozornost vývoji debaty na téma fiskální kapacity eurozóny, jež se může transformovat ve snahu o vytvoření autonomního rozpočtu eurozóny. Pokud by se nenastavil určitý vztah mezi případným budoucím rozpočtem evropské měnové unie a stávajícím rozpočtem EU (zvláště po odchodu Británie z unie), došlo by fakticky ke konci kohezní politiky v České republice. Je sice nepravděpodobné, že by podobnému řešení došlo brzy a v takto radikální podobě, nicméně zvláště vůči tomuto z uvažovaných konceptů musíme být mimořádně obezřetní.

Parametr brexitu nakonec také ovlivní vztah k rozpočtu EU z řady pohledů. Prvním je zmínka, aby z praktických důvodů začala nová finanční perspektiva "den po brexitu". Zadruhé, po Británii určitě zůstane evropském rozpočtu mezera, kterou buď musejí vyplnit zbývající státy, nebo se o příspěvek Spojeného království sníží výdaje.

Pro nás jako nejrozvinutější kohezní zemi navíc nastane reálný dopad scénáře takzvaného phasing-outu (umělého statistického zbohatnutí díky změně počtu členů EU), jež bude doprovázen přirozeným konvergenčním procesem (phasing-in). Pečlivé nakládání s těmito procedurami se stane zásadní pro vyjednavače naší pozice v rámci budoucího rozpočtu EU a v jeho rámci pak kohezní politiky.