Názor anonymního bankéře ze City: Krize? Můžeme za ni (skoro) všichni
Turbulence trvají, zapomeňte – i tak je možné shrnout posledních více než pět let. Zatímco globální ekonomika se pomalu, ale přece jen vypořádává se systémovým pochybením, pátrání po jeho viníkovi vyznívá do ztracena. Navzdory celospolečenské objednávce vše končí buď u demagogických zkratek, nebo zdlouhavých a mlhavých úvah. Co si o tom myslí ti, kterým se povětšinou dává kolaps za vinu? Jeden z bankéřů působících v londýnské City nám pod podmínkou anonymity nabídl otevřenou odpověď.
Tady v City se opakovaně mluví o tom, že krizi odskákalo hodně lidí, kteří v podstatě za nic nemohli. Jejich příběhy ale média lačnící po krvi bankéřů moc nezajímají.
Přesně tak. Seřezávání nákladů – tedy vyhazování lidí – probíhalo napříč celou strukturou. O práci přišli i lidé, kteří v bankovnictví dělali pár let. Neměli čas si užít a vydělat. Ten princip je totiž jednoduchý: Prvních pět, sedm let dřete jako kůň, a pak, když se dostanete někam k vrcholu pomyslné pyramidy, se vám to začne vracet. To, co se děje od roku 2008, ta nekončící série vyhazovů, zasáhlo všechny. To zaprvé. Zadruhé, což s vaší otázkou také souvisí, jak určíte, kdo za tu krizi může?
Dobrá otázka, kterou si odborná i laická veřejnost klade několik let, zatím bezvýsledně. Jak to vidíte vy? Je to vůbec možné určit?
Debatoval jsem o tom se spoustou lidí a nemám na to vyhraněný názor. Je velice jednoduché říci, že za ni mohou bankéři, ta anonymní masa kašpárků v oblecích, co si večer co večer sednou do svých Porsche a odjedou do luxusních domů v Chelsea a Kensingtonu, pokud se tedy bavíme o Londýně. Podle mě to není tak úplně pravda. Je totiž možné se na to podívat i z jiných úhlů pohledu, třeba že za to může systém, tedy kapitalismus.
Je podle vás právě kritika samotného základu společnosti přesnější?
Kapitalismus je postaven na volné soutěži. Když existují příležitosti, lidé jich využívají. Vydělávají, příležitosti mizí a s nimi mizí i peníze. Končí to tak, že lidé přijdou o obojí, tedy o práci i o peníze. Podobný pohled je možné do jisté míry akceptovat, což se děje. Stejně tak je ale potřeba brát v potaz hlasy, které připomínají, že takový kolaps stáhne ke dnu všechny, tedy včetně nebankéřů, těch, kteří v supermarketu balí zboží a uklízejí vozíky. I ti přicházejí o práci. Ani podobná úvaha tak asi není správná.
Co se tedy, alespoň podle vás, blíží k pravdě? Kdo může za krizi?
Podle mě došlo k tomu, že se kapitalismus začal deformovat. Může za to hned několik hráčů, mezi něž určitě patří i bankéři. Rozdávat úvěry lidem, kteří nebudou mít ani náhodou šanci je splatit, je špatné. Dále mezi viníky určitě patří centrální banky, které vše umožnily svou uvolněnou měnovou politikou. Ono bylo jistě snazší snížit sazby než sledovat, jak jdou trhy dolů, jak klesají ceny nemovitostí a jak přibývá lidí, kteří si nemohou dovolit hypotéku. Ale to je přece špatně. Zároveň byl někdo zodpovědný za regulaci, ten asi také neodvedl svoji práci dobře. No a ve finále je potřeba zmínit politiky, kteří nyní s radostí kopou do bankéřů, zejména komerčních. I oni mají máslo na hlavě.
Pravděpodobně tedy souhlasíte s tím, že volební cyklus přispěl k současným problémům.
Ano. Politici měli prospěch z toho, že se snížily úrokové sazby, díky čemuž se v době jejich vlády navýšila schopnost lidí nakupovat, spotřebovávat. Lidé jim to totiž v dalších volbách splatili tím, že je znovu volili. Uvolněná monetární politika navíc umožnila ze státních rozpočtů vyplácet podpory a dotace v podstatě každému, kdo si o ně řekl, nebo dokonce ani neřekl. No a určitě nesmíme zapomenout ani na mnohé spotřebitele – nakupovali jako zběsilí na kreditní karty, na hypotéky, jimiž zatížili své stávající bydlení na 120 % s tím, že se to někdy nějak splatí. Vinni jsou zkrátka svým způsobem úplně všichni, respektive většina.
Přemýšlel jste o tom, do jaké míry jste tedy vinen i vy? Třeba jen tím, že jste jako bankéř součástí finanční mašinérie, která celý kolaps svými problémy odstartovala?
Já osobně si myslím – a asi vás to nepřekvapí –, že na tom mám nulový podíl (smích). Vážně, vycházím z toho, že mé aktivity banku přímo nestály ani cent kapitálu, to vyplývá z podstaty mého pracovního zařazení. Z toho pohledu mohu říci, že jsem papežštější než papež. Jistě je ale možné zaměřit se na jednotlivé obchody, na nichž jsem se podílel, a začít analyzovat, zda ta nebo ona transakce byla pro zúčastněné dobrá a podobně.
Přímou vinu za krizi tedy necítíte. A nepřímou?
Samozřejmě, že se transakce, u kterých jsem byl, musely nějak financovat. Přispěl jsem k tomu, že někdo někomu půjčil, což ho nakonec mohlo připravit o pár stovek milionů, možná o miliardu. O ničem podobném, upřímně, nevím, ale snažím se tím říci, že z titulu své funkce za to, co se děje, nenesu žádnou přímou vinu, nepřímo jsem ale součástí systému. Každý si z toho může vzít, co chce. Já si vybírám, že to moje vina není.
