Kdy bude mít umělá inteligence reálný dopad na ekonomiku?
Umělá inteligence je jedním z největších technologických trendů posledních kvartálů, ne-li největším. Na její výraznější vliv na ekonomiku ale (nejspíše) teprve dojde.
Historie ukazuje, že nové technologie potřebují čas, než se projeví v hospodářském růstu. Je to proto, že potřebují (často komplementární) investice a inovace, procesní změny a podobně. Například parním vlakům trvalo 75 let, než došlo k jejich rozšíření. Elektřině to zabralo 50 let, osobním počítačům ale již jen 20 let a mobilní telefony byly všudypřítomné po 10 letech. Adaptace technologií má sice stále zpoždění, nicméně stále menší.
Také se píše o tom, že umělá inteligence navýší míru růstu produktivity, a tedy také růst ekonomik a životní úrovně. Předpokládá se přitom, že tento efekt bude rozdělen víceméně rovnoměrně mezi jednotlivé země. Historie ovšem varuje, že tomu tak být nemusí. Ekonomiky totiž přijímají nové technologie a přizpůsobují se jim velice rozdílným tempem. Například revoluce v informačních a komunikačních technologiích byla v 90. letech velkým přínosem pro USA, v Německu a Francii se ale míra růstu produktivity v podstatě nezměnila.
Pozitivní efekty umělé inteligence zkrátka nespadnou jen tak z nebe. Bude hodně záležet na schopnosti firem a celých zemí přijmout novou technologii, změnit procesy a doplnit samotnou umělou inteligenci komplementárními investicemi, například do vzdělání lidí, digitální infrastruktury a digitálního státu. Kritická bude schopnost ekonomik technologii adaptovat a šířit a následně se přizpůsobit příležitostem a výzvám, které se s ní pojí, a to včetně narušení (disrupce), jež umělá inteligence nevyhnutelně způsobí. Evropa přitom minimálně v oblasti investic zaostává.
