Populisté u kormidla jako recept na pomalejší růst ekonomiky
Populističtí vůdci tvrdí, že zastupují "skutečný, obyčejný lid" proti nepoctivým "elitám". Antiestablishmentová rétorika populistických politiků je přitom v posledním desetiletí mimořádně úspěšná.
Podíl populistů na politické moci se v poslední době dostal na rekordní úrovně. Aby ne, populisté slibují jednoduché recepty na ekonomické, společenské i ekologické problémy.
Manuel Funke, Moritz Schularick a Christoph Trebesch sestavili dlouhodobou databázi za období více než 100 let, která zahrnuje data ze 60 zemí. V letech 1900 až 2020 identifikovali 51 populistických prezidentů nebo premiérů. Levicoví i pravicoví populističtí vůdci přitom vykazují podobné vzorce nástupu, přežití a odchodu a jejich jejich podíl ve vzorku je zhruba stejný.
Autoři databáze dále zkoumají ekonomické dopady populistického vedení na jednotlivé země. A ty jsou značné. Po 15 letech je HDP na obyvatele ve srovnání s nepopulistickým vedením o 10 % nižší. Navzdory tvrzení, že populisté sledují zájmy "obyčejných lidí" a straní se "elit", se rozdělení příjmů (nerovnost) v průměru nezlepší.
Jinými slovy, hospodářská dezintegrace, klesající makroekonomická stabilita a eroze institucí jdou s populistickými vládami obvykle ruku v ruce. Tak pozor na ně.
