Výzvy moderního světa pomůže řešit výraznější pokrok, nikoli jeho záměrné zpomalování
Kultura jako zdroj průmyslové revoluce, zvýšení životní úrovně a prosperity? Zajímavý text pro Financial Times o tom napsal John Burn-Murdoch. Americko-izraelský ekonomický historik Joel Mokyr tvrdí, že to byly širší kulturní změny, které položily základy průmyslové revoluci. Významní britští myslitelé včetně Francise Bacona a Isaaca Newtona prosazovali pokrokový pohled na svět, jehož středobodem byla myšlenka, že věda a experimentování jsou klíčem ke zvýšení lidského blahobytu.
Nedávno zveřejněná studie tuto teorii podporuje. Vědci analyzovali obsah 173 031 knih vytištěných v Anglii v letech 1500 až 1900. Zjistili, že od počátku 17. století se výrazně zvýšilo používání výrazů souvisejících s pokrokem a inovacemi.
Kulturní evoluce v přístupu k potenciálu vědy do jisté míry vysvětluje britskou průmyslovou revoluci a její hospodářský rozmach. Od 17. století Španělsko začalo zaostávat za Anglií. Analýza obsahu knih ukazuje, že k prudkému nárůstu diskuzí o pokroku v Británii dochází zhruba dvě století před stejným nárůstem ve Španělsku, což odráží trendy v hospodářském vývoji těchto zemí. Británie se stala "laboratoří pokroku" v kontrastu se Španělskem, které bylo v té době spíše "muzeem tradičních hodnot".
A nejde jen o to, že lidé mluví více o pokroku, když jejich země postupuje vpřed. V obou zemích se kultura vyvíjela dříve, než zrychlil růst. Jde o korelaci, ne nutně kauzalitu. Ale jak říkal teoretik, filozof managementu a ekonom Peter Drucker, jenž platí za zakladatele moderního managementu, "culture eats strategy for breakfast". V korporátu se zkrátka ví, že kultura definuje dlouhodobý úspěch firmy.
Zjištění, že jazyk a kultura mohou hrát důležitou roli při nastartování hospodářského rozvoje, má pro současný Západ zásadní význam. V posledních 60 letech se Západ totiž začal odklánět od kultury pokroku a přecházel ke kultuře opatrnosti, obav a neochoty riskovat. Ve stejném období hospodářský růst zpomalil.
Frekvence výrazů spojených s pokrokem, zlepšením a budoucností klesla od 60. let 20. století přibližně o 25 %, zatímco výrazy spojené s hrozbami, riziky a obavami se staly několikanásobně častějšími.
Rostoucí skepse v souvislosti s technologiemi a nárůst obliby uvažování o ekonomickém fungování s nulovým součtem v moderní společnosti je jednou z určujících ideologických výzev naší doby. Někteří mohou namítnout, že změna priorit od neustálého pokroku k opatrnosti je dobrá věc, ale (nejen) podle mě by to mohla být katastrofální chyba. Kromě hospodářského růstu nám snaha o pokrok přinesla moderní medicínu, výrazně delší a zdravější život, bohaté zásoby potravin, dramatické snížení chudoby a stále více a stále levnější obnovitelné energie. Výzvy, kterým moderní svět čelí, vyřeší větší zaměření na pokrok, nikoli menší.
