Statisíce letadel jako historická lekce aneb Když se chce, jde (téměř) vše

Často slýcháme, že něco v ekonomice zkrátka nejde, protože to neumíme (typicky třeba hospodářská transformace). Příběh leteckého průmyslu v USA během druhé světové války ovšem ilustruje, co dokážeme, když mobilizujeme zdroje (finanční, lidské i surovinové) a inovujeme. Spousta současných "to přece nejde" je založena na předpokladu, že obdobné mobilizace nejsme schopní. Omyl.
Druhou světovou válku dokázali spojenci vyhrát (i) díky obrovské průmyslové produkci USA. V letech 1938-1943 se průmyslová výroba v USA ztrojnásobila. Američané byli během války schopní vyrobit okolo 325 tisíc letadel v hodnotě 800 miliard USD (těch současných). Úctyhodné číslo.
Inženýr Brian Potter píše, že to bylo nejen více letadel, než kolik jich během války vyrobily Německo, Japonsko a Itálie dohromady. Bylo to také více letadel, než kolik jich bylo vyrobeno pro komerční dopravu za celou historii letectví.
Před válkou přitom USA vyráběly 3 100 letadel ročně, většinou těch malých. Tento průmysl byl objemově na čtvrtině produkce výrobců plechovek nebo na 3,5 % hodnoty vyrobených aut. Ještě v roce 1940 byly USA na desetině počtu letadel vyrobených v Německu, americká letadla navíc byla zastaralá. V letech 1939-1944 se ovšem hodnota letadel vyrobených ročně ve Spojených státech zvýšila 70krát, zaměstnanost se zvýšila z 59 tisíc lidí na 939 tisíc a dalších 339 tisíc lidí vyrábělo letecké motory.
V rámci vládních zakázek byl omezen zisk výrobců letadel na 12 %, později na 8 %. K urychlení výstavby výrobních kapacit byla zkrácena doba daňových odpisů z 20 na 5 let. 90 % výrobních kapacit bylo financováno federální vládou. Použily se nové stavební techniky, některé továrny byly postaveny za 30 dnů. Další investice byly potřeba v souvisejících odvětvích. Jen investice do rafinérií byly na úrovni poloviny investic do projektu Manhattan. Výroba obráběcích strojů se zvýšila 50krát.
Skokově se zvýšila komplexita. Letadlo mělo stovky tisíc dílů (na rozdíl od auta s asi 5 000). Letecký motor mohl projít až 70 tisíci kontrol. 90 % nástrojů potřebných ke konstrukci muselo být vyrobeno nově. Letoun B-24 měl více než 20 tisíc výkresů. A každá změna znamenala tisíce dolarů nákladů.
Jedním z potenciálně "úzkých hrdel" celého plánu byla pracovní síla, zvláště když se USA zapojily do války. Průmysl podpořily ženy, ty postupně tvořily zhruba 40 % pracovní síly v letectví. Jejich menší fyzická síla byla kompenzována kompletním přepracováním procesů. Všechno šlo.
Mnoho letadel samozřejmě skončilo na vrakovištích a řada modelů se ani pořádně nezačala vyrábět, protože požadavky armády se rychle měnily. Celá tato technologická a výrobní mašinerie nicméně pomohla rozhodnout válku. A i pro současnost jde o lekci v tom, že navzdory původnímu přesvědčení je možné, aby i složitý výrobní průmysl rostl až neuvěřitelně rychle.