Evropa neumí tak dobře blafovat, nemá ale důvod se před Ruskem krčit
Méně jaderných zbraní a politické neomalenosti, naopak více úcty k vlastním občanům a také pokračující obavy z vysokých cen energií v době, kdy se nedováží levná ropa a zemní plyn z Ruska. Z ekonomického hlediska má ale Evropa nad největší světovou zemí strukturální převahu, stačí se podívat na základní makrodata.
Hrubý domácí produkt zemí Evropské unie v současnosti převyšuje HDP Ruska přibližně devítinásobně. Připočteme-li Spojené království a Norsko, náskok narůstá na téměř jedenáctinásobek. Jinými slovy, ruská ekonomika dosahuje zhruba desetiny výkonu té evropské.
Nepoměr podtrhuje demografie. Evropský blok má zhruba třikrát více obyvatel než Rusko, a tím pádem i výrazně větší pracovní sílu a spotřebitelskou, výrobní i výzkumnou základnu.
Podobnou převahu vidíme i v oblasti strategických kapacit. Výdaje na obranu? Tři ku jedné ve prospěch Evropy, a to bylo v roce 2023, kdy Rusko již najelo do režimu válečné ekonomiky. Nepoměr v neprospěch Ruska by měl v dalších letech narůstat, protože Evropa pod tlakem USA začíná ve velkém investovat do obrany.
Ve výrobě těžkých nákladních vozidel je na tom Evropa také třikrát lépe než Rusko. A pokud přejdeme ke strojírenství obecně, rozdíl je doslova propastný - celková výroba automobilů (včetně trucků) je v EU více než dvacetkrát větší než v Rusku. Evropa má navíc převahu i v tradičním průmyslovém sektoru, který Moskva historicky považovala za strategický – ve výrobě oceli překonává EU Rusko přibližně 1,8násobně.
Uvedená data jsou více než jen účetní bilance. Jsou základním argumentem proti narativu, podle kterého Evropa je ve vztahu k Rusku slabá, závislá nebo dokonce ohrožená. Skutečnost je opačná – pokud Evropa dokáže svůj potenciál lépe organizovat a strategicky koordinovat, je jako celek jednoznačně silnější, stabilnější a technologicky vyspělejší než Ruská federace.
V případě EU se navíc stále bavíme o budování obrany. Podle historických analýz a vojenských studií útočník potřebuje zhruba dvojnásobek prostředků (vojenských, lidských, logistických a podobně), aby dosáhl stejného efektu jako obránce. Typičtější poměr u moderních konfliktů (zejména v asymetrickém prostředí nebo při ofenzívě proti dobře připravené obraně) je tři až pět ku jedné.
Ruský vliv v Evropě nikdy nestál na ekonomické převaze. Stál na schopnosti hrát geopolitický poker s nízkými kartami, ale přesvědčivě blafovat. A také na evropské nerozhodnosti. Evropa má k dispozici nejen větší vojenský a průmyslový základ, ale také mnohem robustnější technologickou a finanční infrastrukturu. V čem je tedy problém? Není v nedostatku zdrojů, ale v nedostatku vůle, koordinace a dlouhodobé strategie. Namísto toho, abychom jako Evropa hráli roli ekonomického obra, často působíme jako geopolitický trpaslík.
Pokud chceme být významným aktérem, nikoli pouhou arénou, ve které se budou střetávat cizí zájmy, musíme začít vnímat čísla jako zdroj síly. Nejenže máme převahu, máme i odpovědnost ji využít.
