Evropa po krizi: Babylon i hybrid, předpovídají experti

Jak dlouho bude krize eurozóny trvat? Vidíte na jejím konci sjednocenou Evropu?

Willem Buiter (Citigroup): Vidím to tak, že se stále rychleji budeme blížit k bankovní unii a dalším věcem, které jsou nutné k plné měnové unii. To vše se objeví do konce roku 2015. Poté bude měnová unie životaschopná a pro další země, včetně České republiky, bude bezpečné do ní vstoupit.

Otázkou je, co se stane s Británií. Pokud se rozhodne odejít z EU, celou unii to oslabí. Pokud se exit Britů podaří odvrátit, začne se pomalu kráčet ne k evropskému superstátu nebo federální Evropě, ale k uspořádání, které bude pevně ukotveno někde mezi federálním státem a svazkem národů, jejichž vlády úzce spolupracují. To bude zdroj síly Evropy. Stejně tak ovšem bude komplexnost tohoto uspořádání zdrojem frustrací pro ty, kteří to plně nepochopí. Myslím si, že zažijeme těsnější unii, ale proces spojování bude mít své hranice.

John Hardy (Saxo Bank): Sjednocování Evropy je dlouhodobý proces. Začal po druhé světové válce a jeho směr byl jasný, a sice ke stále větší integraci. Nyní zažívá krizi. V podobných případech trvá dlouho, než se věci vyřeší. Samozřejmě, občas problémy přerostou původnímu rámci přes hlavu, načež události naberou rychlý spád. Na druhou stranu, dokud tlak není velký, dokud ECB zvládá udržovat na trzích pořádek, udržuje je likvidní, dokud si země zvládají zajišťovat financování, je krize kontrolovaná.

O co by se Evropa na cestě vpřed mohla opřít? Co by mohlo současné problémy vyřešit?

Willem Buiter: Kontinent je obrovskou zásobárnou schopností a talentu, má silné instituce a vzdělanou pracovní sílu. Na mnoha věcech je potřeba zapracovat, jsou tu pobídky, které je potřeba změnit, aby ruce, které nyní zahálejí, začaly něco dělat. Unie má 28 "laboratoří", které umožňují aktivní sociální vzdělávání. Můžeme se něco přiučit o flexicurity (o kombinaci sociálních jistot a pružného trhu práce) od Dánska, něco o bankovním dohledu od Česka, něco o tom, jak povzbudit výzkum a vývoj, od skandinávských zemí a tak dále. To je obrovské bohatství skryté v rozdílnosti, které je v souladu s ekonomickou a měnovou unií. Vzdát se musíme jen omezeného množství národní heterogenity, omezeného množství národních odlišností nekompatibilních s projektem společné Evropy. Příkladem je bankovní heterogenita.

Zástupy mladých lidí jsou připraveny emigrovat za prací právě do Evropy. Podle mě bude demografický deficit na starém kontinentu v mnohem větší míře, než se nyní očekává, řešen s pomocí emigrace lidí ze severu Afriky, Blízkého východu, střední Asie a obecně zemí bývalého Sovětského svazu. Podle mě to bude nakonec vítáno. Pokud totiž nemáte imigrační politiku, která si přímo vynucuje, aby se každý, kdo chce přijít, stal ilegálním přistěhovalcem, získáváte vybranou společnost lidí, kteří přispívají jak k hospodářské síle, tak ke kulturní rozmanitosti a vitalitě. Evropa přitom vždy byla otevřeným kontinentem, otevřenějším než další mocnosti, jako jsou Čína, Japonsko a Indie. Tam je imigrace mnohem méně přirozenou věcí. Jistě, pro Evropu to bude znamenat i komplikace, protože náboženská a etnická rozmanitost vyvolává pnutí. Ale celek je mnohem více než jen součtem částí. Jen se zajeďte podívat do měst, jako je Londýn; tam uvidíte budoucnost. Ona funguje, a to způsobem, o jakém se nám před dvaceti lety ani nesnilo.

John Hardy: Jednou z cest může být to, že zachováme Evropskou unii, v rámci níž budou existovat různá hybridní uskupení. Například částečná fiskální unie, kde by byly odsouhlaseny eurobondy do určité předem stanovené míry HDP. Pak by bylo možné denominovat dluhopisy v jiných měnách, nejen v eurech.

Jinými slovy, existovalo by euro, ale zároveň by existovaly lokální měny. Tento hybrid by umožnil, aby země s problémy buď zbankrotovaly, ale ponechaly si euro, nebo zbankrotovaly s pomocí oslabení měny, což by znamenalo mít vlastní platidlo. Možná by si mohly vzít od měnové unie "dovolenou". Na druhou stranu, nedokážu si představit, že by se pak do eurozóny – i když hybridní – vrátily. Nevím, je to klíčová otázka, ale neznám na ni zatím odpověď.