Co od Evropy a její ekonomiky čeká londýnská City

Optimismus podporovaný čísly i přísliby ECB

Evropa vyslala v poslední době několik pozitivních signálů. Průzkumy mezi podnikateli naznačují expanzi a politická krize v Itálii se také celkem rychle přehnala. Loni touto dobou by něco podobného byla zásadní zpráva, teď je to vnímáno jako spíše lokální záležitost. Trh na to mírně reagoval, ale nešlo o nic dramatického, nebral to totiž jako problém eurozóny, ale Itálie. To naznačuje, že by se mezi makroekonomikou a politikou mohl vytvářet prostor, který umožní trochu volnější dýchání.

Co se podpory ekonomiky týče, nečeká se, že by došlo k dalšímu snižování úrokových sazeb ze strany ECB. Možná se ale objeví další program LTRO, který by udržel úrokové sazby na trhu na nízkých úrovních. Právě růst sazeb v souvislosti s očekávaným utažením americké měnové politiky totiž v poslední době budil obavy. V uplynulých týdnech sice tento trend vymizel, ECB ale zůstává ve střehu; nechce sazby nechat růst. Objem poskytnutých úvěrů totiž neroste a tento problém stále brzdí přehnanou euforii.

Slabá domácí poptávka, vývoz solidní

Důvěra podnikatelů se zvyšuje a vývozy jsou slušné, ale domácí poptávka je hodně slabá. K tomu, aby se v této oblasti nastartoval udržitelný růst, je zapotřebí růst úvěrů a lepší nálada spotřebitelů. Podobně jsou na tom Amerika, Británie a některé asijské ekonomiky – průzkumy v soukromém sektoru ukazují optimismus, který předbíhá oficiální statistiky, což je potřeba brát jako varovně zdvižený ukazovák. Zlepšení je ale patrné. Čeká se, že globální ekonomika poroste rychleji, bylo by ale dobré, aby tento předpoklad začala potvrzovat i oficiální data.

Pokud jde o udržitelnost nastartovaného oživení, doporučuje se sledovat statistiky z trhu práce. Jakmile bude jasné, že nezaměstnanost klesá, a že jde o trend, nikoli výkyv, bude možné mluvit o udržitelném oživení eurozóny. V Americe a Británii se to už děje, v eurozóně zatím ne. Několik jejích států sice budí jistou naději, ale je potřeba, aby zaměstnanost rostla napříč celou Evropou. Bez toho nelze sázet na ozdravný proces. Jakmile začne přibývat pracovních míst, začnou růst příjmy z daní, což by mělo vylepšit ostře sledovanou fiskální kapitolu. Najednou se nebude mluvit jen o strukturálním, ale i o cyklickém zlepšení, což by mělo zvýšit důvěru v to, že se dluh podaří zkrotit.

Lepší nálada na periferii eurozóny

Dobrou zprávou jsou určitě pokroky, které hlásí země na periferii měnové unie. Irská recese je minulostí. Průzkumy mezi podniky v Itálii a Španělsku vypadají nadějně, což znamená, že by se tyto ekonomiky ve třetím čtvrtletí mohly dočkat růstu HDP. Pokud se to stane, a pokud i další ekonomiky začnou růst, bude to velice pozitivní. Nyní totiž dobré zprávy chodí hlavně z Německa a ze severu Evropy. Pokud začnou tvrdá data potvrzovat to, co naznačují průzkumy, bude to signál, že se oživení stává realitou.

Je povzbuzující, že vůbec poprvé všechny problémové ekonomiky kráčejí správným směrem. A když na ekonomické frontě dochází k obratu, politici mají více manévrovacího prostoru. Němci přece jen o něco méně tlačí na škrty, projevovat by se měly začít automatické cyklické faktory a vlivy. Německu navíc zřejmě bude vládnout velká koalice, a i proto se od něj dá čekat trochu měkčí přístup. Merkelová se nebude schopna opřít o svého někdejšího politického partnera, což znamená mírný posun německé politiky doleva. To by se mělo projevit i na evropské scéně.

Řecko má stále velký problém s dluhem. Němci už ostatně projevili znepokojení, že mu bude ještě potřeba část dluhu odpustit. Na druhou stranu, trhy něco podobného čekají, o tomto riziku vědí. Vedle Řecka se mluví o Portugalsku jako o další ekonomice, která by mohla mít problémy. Nezdá se však, že by na tom bylo tak špatně. Hospodářská aktivita se zlepšuje a vláda je stále odhodlána pokračovat v reformách. Na jednu stranu se tedy nadále mluví o černých labutích, na tu druhou je trh celkem klidný.