2014: Čeká Evropu bezstarostná jízda, nebo opět začnou zlobit "prasátka"?

Premisa 1: Problémy na periferii se neřeší, krize se vrátí jak bumerang.

Günter Deuber (Raiffeisenbank, Vídeň): V některých zemích na periferii eurozóny určitě existují problémy, které se nakumulovaly v předchozích letech. Tyto typy problémů ale nelze vyřešit rychle, což je důvod, proč se lidé stále obávají dluhu a jeho růstu, například v případě Portugalska. Jisté je, že eurozóna loni profitovala z návratu důvěry a náklonnosti k vyspělým ekonomikám, což by letos pokračovat. Do jisté míry tedy platí, že rizika spojená s periferií eurozóny stále existují, ale nečekám eskalaci problémů a napětí, jakou jsme zažívali, než Evropská centrální banka přišla s OMT (Outright Monetary Transactions).

Jan Bureš (Era Poštovní spořitelna, Praha): Nesouhlasím s tím, že by se problémy na periferii neřešily. Řada zemí si vylepšila bilanci běžného účtu, a to nejen díky utlumení domácí spotřeby, což je bolestivější scénář, ale i díky růstu exportu. To je případ Španělska a Irska. Samozřejmě ne všem se daří vyvážet, Řecko nebo Itálie v tomto směru zaostávají, ale i ty bilance běžného účtu v poslední době vylepšují. Všechny země na periferii tak mají nyní bilance vyrovnané nebo přebytkové. Zda se krize vrátí, je věc druhá, problémy v řadě ekonomik – nejen periferních – zůstávají.

Premisa 2: Ekonomiky na periferii nerostou, což je největší strašák Evropy.

GD: V ekonomikách na periferii je možné sledovat náznak zlepšení. Všichni dobře víme, že růst podporuje také udržitelnost a důvěru. I nepatrný růst tedy může napomoci tomu, že přinejmenším v krátkodobém výhledu zůstanou tyto země nad hladinou. Je před námi ale stále o hodně těžší úkol, a sice vybudování evropských institucí. Právě to nesporně představuje rizika. Ta jsou nicméně spojena s celou Evropou, ne jednotlivými zeměmi a jejich problémy.

JB: Pomalý růst je určitě největším strašákem Evropy. Růst je hodně zaměřený na export, chybí domácí poptávka, což vidím jako největší problém. Nejde ale pouze o největší problém periferie, je to celoevropský fenomén. Rozdělení na tvrdé jádro a periferii je proto v tomto směru problematické – jsou tu ekonomiky jako Irsko, které se řadí k periferii, ale přitom dva roky v řadě roste, a pak například Nizozemsko nebo Finsko, které jsou druhým rokem v recesi.

Premisa 3: Rosteme, celoevropské projekty a instituce ustupují do pozadí.

GD: Musíme dořešit detaily a pak implementovat projekt bankovní unie, což bude v roce 2014 důležitá věc. Stejně tak je potřeba dořešit například to, zda je současná podoba ESM, který se opírá o velmi omezené zdroje, cílovou stanicí cesty za řešením problémů. Podle mě není, nejsme – například ve věci fiskální integrace – ani zdaleka v cíli. I v tomto případě tedy existují rizika. Všichni například víme, že má německý nejvyšší soud k této věci stále co říci. Pokud jeho verdikt, který se čeká letos, výrazně omezí možnosti Německa pomáhat zemím EU, trhy určitě začnou opět pochybovat o celém projektu a jeho životaschopnosti.

JB: Do pozadí ustupuje aktivní krizové řízení, které známe z let 2011 a 2012, kdy se v Bruselu řešily zásadní otázky krize. Podobné napětí tu teď není, a summity proto nepřitahují takovou pozornost. Stále se však děje hodně důležitých věcí; důležitých pro to, jak bude Evropská unie a celá ekonomika fungovat. Zásadní jsou diskuze o podobě bankovní unie. V této věci není řada věcí dořešených, především to, jak bude fungovat jednotný rezoluční mechanismus. O to se stále vede hodně sporů, a přitom je to věc, bez které si nedokážu fungování bankovní unie představit.

Premisa 4: Důvěra v eurozónu je přehnaná, o to tvrdší bude probuzení.

GD: Může se stát, že se opět octneme ve složitější situaci, ale nemyslím si, že by to bylo podobně vyhrocené jako v letech 2011 a 2012, před OMT. Do určité míry však souhlasím s názory, které varují před tím, že panuje v souvislosti s eurozónou optimismus až přílišný. Možná také platí, že mezi tvůrci politik došlo k uspokojení. Právě proto by možná nebylo od věci, kdyby trhy vyslaly letos nějaké varovné signály. To by zajistilo, že bude pokračovat konsolidace, že se budou vytvářet instituce a neusneme na vavřínech; nespokojíme se s tím, co máme.

JB: Aktuálně důvěra v eurozónu přehnaná není. Evropské akciové trhy na začátku roku sice rostou relativně rychle, ale nemyslím si, že jsou až příliš euforické. I na dluhopisových trzích periferních ekonomik došlo k poměrně výrazným poklesům výnosů, ale podle mě je to plně ospravedlnitelné poklesem systémových rizik, vylepšením vnějších bilancí periferních ekonomik a fází hospodářského cyklu. V Evropě skutečně s velkou pravděpodobností po dvou letech recese přichází oživení – sice pomalé, ale oživení. Jistá dávka optimismu je proto opodstatněná.