Spořit, nebo nespořit? Rozpor teorie a praxe

"Německu nelze zazlívat, že chce mít vyrovnaný rozpočet, ale jako nejsilnější a nejbonitnější země nevědomky vnucuje svoji deflační politiku ostatním zemím eurozóny," napsal Soros pro Financial Times Deutschland.

Především v otázce nastartování hospodářského růstu jsou aktuálně populární dva protichůdné postoje tj. americké a spíše (euro)německé vidění ekonomického světa.

Zde do sebe narážejí dva myšlenkové proudy. První deklaruje omezení dluhů a spořivost, druhý proud kašle na rozpočtové schodky a ve velké míře utrácí "veřejné" peníze, aby co nejrychleji naskočil hospodářský růst. Také poslední setkání G8 se neslo ve znamení těchto dvou rozdílných hospodářských receptů.

Patrně je opět v módě teorie Johna Maynarda Keynese, že pokud se motor hospodářství zadrhává (spotřebitelé a firmy neutrácejí peníze), pak musí zasáhnout stát a postarat se o nezbytné oživení poptávky. Státní injekce (taková je alespoň naděje této teorie) způsobí, že soukromé výdaje rovněž porostou a dojde k nastartování nové konjunktury.

Ale při bližším pohledu na fakta se jen velmi těžko hledají argumenty na podporu spořícího kurzu německé vlády. Na podporu svých dřívějších konjunkturálních programů musí v tomto roce dojít k novému zadlužení ve výši 80 mld. EUR. Myslet alespoň trochu na příští generace, které budou s těmito dluhy bojovat, je nezbytné.

Hospodářské teorie jsou a zůstanou "teoriemi", které z části spočívají na extrémních předpokladech. V praxi však neexistuje žádný "patent" ani správný recept pro každou situaci.

Mnohem známější je jiná Keynesova myšlenka, kterou vyslovil jako svoji kritiku dlouhodobě orientovaným ekonomům: "V dlouhodobém horizontu jsme všichni mrtvi." A přinejmenším o tomto se prozatím nepochybuje.