Měnový trh to přehání. Evropu už by neměl podceňovat
Trhy jsou jako divoká zvířata. To, že se dokáží chovat iracionálně, je jasné i pouze občasnému pozorovateli. Další důkaz tohoto tvrzení nám v posledních týdnech předkládá eurodolarový trh.
Euro od konce února do středy 18. března, kdy skončilo zasedání FOMC, v páru s dolarem ztratilo přes 6 %, což je tempo vpravdě dramatické. Vzhledem k obvyklé volatilitě měnových trhů by člověk očekával významnou změnu ve fundamentech (v neprospěch eura) či v očekáváních. Opak je skutečností.
To, že americká centrální banka letos sazby nejspíše zvýší a že ECB začne s odkupem dluhopisů, bylo zřejmé již několik měsíců. Propad v první polovině března to určitě nevysvětluje. Fed akcentoval vnější (protiinflační) prostředí jako důležitý faktor rozhodování, data z trhu práce za únor nevybočovala z dynamiky posledních šesti měsíců a ani ECB na svém posledním zasedání neřekla nic zásadního (spodní hranice výnosů potenciálně odkupovaných dluhopisů není vzhledem k objemu dluhopisů, kterých se týká, nic relevantního pro měnový trh).
Data z Evropy byla navíc dobrá až velmi dobrá – maloobchodní tržby rostou nejrychleji od roku 2005 (v Německu dokonce od vstupu do eurozóny), důvěra domácností je nejvýše od roku 2007 a indexy nákupních manažerů se v únoru poprvé za rok dostaly nad 50 u všech velkých ekonomik. Ano, možná je to jen efekt levné ropy, což ale neznamená, že právě tento faktor nemůže být oním hledaným spouštěčem evropského oživení.
Ačkoli se slabé euro překvapivě v průmyslové produkci ani v továrních objednávkách zatím příliš neprojevilo, lze očekávat, že se tak nakonec stane. Nejvyšší příspěvek vlád k růstu HDP ve 4. čtvrtletí za poslední čtyři roky zase ukazuje, že fiskální restrikce je u konce, což je (jak ukazuje nedávná česká zkušenost) pro domácnosti přímo i nepřímo pozitivní. To vše na pozadí historicky nejvyššího přebytku běžného účtu eurozóny (2,5 % HDP v roce 2014).
Co se tedy dělo?
Nedělo se tedy nic zvláštního. To se jen měnový trh trochu zasekl v módu "Evropa špatná a kvantitativní uvolňování, Amerika super a zvyšování sazeb". To byl určitě příběh roku 2014, nyní by však trh měl vzít na vědomí skutečnost, že momentální růstová dynamika v USA a eurozóně není až tak odlišná a že kurz eura vůči dolaru pravděpodobně povede k "nakopnutí" evropského průmyslu, což dále uzavře růstové nůžky.
Navíc to může přispět ke zvýšené opatrnosti a "trpělivosti" Fedu se zvyšováním sazeb (FOMC ze svého prohlášení ve středu sice vypustil frázi o trpělivosti, bude ale čekat na zlepšení ekonomických podmínek, než pohne s úroky – pozn. red.). Nevím, kdy to přijde a co vůbec spustí obrat v eurodolarovém trendu. Vím také, že trhy mohou zůstat iracionální dlouho. Jsem však přesvědčen, že dříve nebo později se názor evropského akciového trhu a trhu měnového uvedou v soulad. Výsledkem bude podstatně silnější euro.
