Fed: Argumenty pro zvýšení sazeb dorazí z dalekého východu

Většina pozorovatelů totiž čekala, že Fed sice sazby podrží na minimu, ale že to udělá "jestřábím způsobem". Prohlášení však bylo nakloněno spíše k uvolněné měnové politice.

1. Oproti červenci Fed uznal, že se kromě poptávky domácností zvedla také investiční poptávka. To má dle nás (v době, kdy je inflace dlouhodobě pod cílem banky) spíše negativní inflační implikace, větší kapacity totiž znamenají dlouhodobě menší riziko poptávkové inflace.
2. Fed přiznal, že "trhem očekávané míry inflace" se snížily a že inflační očekávání odvozená z průzkumů zůstala stabilní. Jinými slovy, trh se vyšší inflace nebojí a neočekává ji.
3. Fed má evidentně větší obavy o vývoj v zahraničí, než se předpokládalo. Zatímco historicky si Fed mnohem více všímal ekonomiky domácí než té světové, v prohlášení v září zaznělo, že "nedávný globální vývoj může omezit ekonomickou aktivitu a dále snížit tlak na růst inflace". Holubičí obrázek dokreslila Janet Yellenová, když na tiskové konferenci dodala, že vývoj od července ("pokles akciových trhů, obavy z Číny, silnější dolar a roztažení kreditních prémií") již způsobil utažení měnových podmínek a že potřebuje vidět další zlepšení situace na americkém trhu práce, aby se ujistila, že se inflace ve střednědobém horizontu skutečně dostane ke 2 %.

Do konce roku má FOMC v plánu dvě zasedání a pravděpodobnost (která počátkem roku byla skoro 100%), že sazby zvedne ještě letos, je nyní menší než poloviční. Navíc se banka nechala zatlačit do pozice, kdy je rukojmím trhů a zahraničí. Jinými slovy, pokud bude Čína dále zpomalovat (PMI v průmyslu v září klesl předběžně na historické minimum), lze jen těžko čekat, že se letos v USA dočkáme zvýšení úroků. Zejména pokud neporostou mzdy a/nebo jádrová inflace. K růstu sazeb jednou dojde, pro letošní rok jsou ovšem klíče k této více než devět let neotevřené bráně schované daleko na východě.