Porážet trh není žádná legrace. Tak proč to tolik investorů stále zkouší?
Logika i historická zkušenost říkají, že pravděpodobnost dlouhodobého porážení trhu aktivním přístupem k investování je velice nízká. Přesto je v aktivně řízených fondech stále mnohem více peněz než v těch pasivních. Proč?
Indexové, pasivně spravované fondy se ukazují jako ideální nástroj pro většinu investorů, ale i tak je většina peněz spravována aktivně. Proč tomu tak je a proč aktivní správa jen tak nevyklidí trh?
Peníze
Pokusy o porážení trhu jsou pro Wall Street úžasným zdrojem peněz. To vysvětluje hloupé argumenty často využívané investičními profesionály. V poslední době se dokonce ani nesnaží obhajovat aktivní správu, ale pokoušejí se navodit dojem, že na trhu je bublina pasivního přístupu a že indexové fondy a ETF jsou horší než marxismus. Zkrátka poněkud podivná logika, podle které je aktivní správa portfolia morální povinností investorů, i když při ní tak velká část z nich ztrácí.
Zmatek
Argumenty aktivních správců jsou mnohdy chabé, jejich cílem je větší zmatek a maskování jednoduché činnosti jazykem, kterému většina běžných lidí nerozumí. Když například investiční profesionálové mají na mysli rozdělení peněz do akcií a dluhopisů, hovoří o "alokaci aktiv mezi akciemi a pevným výnosem". Zní to chytřeji a tajemněji, ale jde pouze o dělání dojmu na ty, kteří tomu nerozumí.
Náklady
Některé náklady, jako jsou provize obchodníkovi nebo roční náklady na správu fondu, jsou jasné na první pohled. U jiných je to složitější. U akcií to může být spread mezi nákupní a prodejní cenou, u dluhopisů markup nebo markdown a podobně. Když si uvědomíme tyto náklady, jeví se indexové investování ještě výhodnější.
Přílišné sebevědomí
Přestože si mnoho aktivních investorů uvědomuje rizika spojená s tímto přístupem, stále se pokoušejí porážet trh. Důvodem je jejich přílišné sebevědomí a víra, že jsou lepší než ostatní, kteří takto přicházejí o peníze. Mnoho investorů, kteří do takových fondů investují, nemá dostatečné informace o výkonnosti svého fondu, případně tuto výkonnost nesrovnávají s vhodným benchmarkem, takže si ani nejsou vědomi zbytečného rizika, které podstupují.
Chyby
S přílišným sebevědomím souvisejí také chyby investorů, mezi něž patří známá kognitivní zkreslení, jako hindsight bias (zkreslení zpětného pohledu) nebo confirmation bias (potvrzovací zkreslení).
Největší chybou aktivních investorů je ale klam dostupnosti (availability bias), kvůli kterému mají pocit, že vybrání několika úspěšných titulů, které táhnou výkonnost indexu, a jsou tedy výkonnější než samotný index, je jednoduchým a jediným správným řešením. Ve výsledku ale zhusta skončí u titulů, které nedosáhnou ani na výkonnost indexu.
Zdroj: HumbleDollar
Aktuality
