10 kroků na cestě k pohádkovému bohatství aneb Nejhorší finanční rady, jaké kdy můžete dostat
Nejvíce nebezpečí hrozí vašim penězům od té rady, kterou právě čtete, tento text nevyjímaje. Co nejzajímavějšího se dočtete v padesáti nejpopulárnějších knihách o tom, jak máte utrácet své peníze (a šetřit jimi)? Podle Jamese Choie z Yaleovy univerzity, který je nejspíše skutečně všechny přečetl, je to fakt, že vám doporučují něco jiného, než co by vám doporučil renomovaný ekonom (v tomto případě James Choi).
Tak to alespoň plyne z textu jeho odborného článku na dané téma, o němž s trochou sebeironie informoval Ben Carlson z Ritholtz Wealth Management na svém webu. Cílem Choiova článku bylo ukázat, jak se typické literárně zpracované osobní finanční poradenství liší od běžných akademických ekonomických modelů téže disciplíny. Většina knih o osobních financích například říká, že byste měli začít spořit od útlého věku, abyste si vytvořili dobré návyky a využili úroků z úroků.
Šetřete! Nebo ne!
Choi nesouhlasí. Podle něj nemá cenu spořit v mládí, kdy můžete spořit jen minimum, protože máte nejspíše poměrně nízké příjmy. Máte naopak spořit ve chvíli, kdy vyděláváte slušně, tedy zhruba ve středním věku. K stáru se vaše příjmy obvykle opět ztenčí, takže i spoření může být méně intenzivní. "Z tohoto hlediska je přístup, při němž výchozí sazba příspěvku na penzijní spoření nezávisí na věku, neoptimální," říká to Choi jazykem, o němž se domnívá, že je obtížně srozumitelný, a tudíž důvěryhodný.
Carlson si klade otázku, kdo má pravdu – Choi a jeho akademický model, nebo guruové finančního poradenství? Odpověď, kterou čtenáři poskytne, se nese zcela v duchu masového finančního poradenství – má pravdu, ale pro čtenáře je to pravda zcela bezcenná. "Když jste ten typ, šetřete. Když jste ale jiný typ, asi můžete šetřit různě, jak se vám hodí. Nebo ještě jinak," je zhruba výsledek jeho rozboru.
Všichni zúčastnění – literárně-finanční guruové, James Choi i Ben Carlson – se živí naivitou čtenáře a faktem, že je tento neustále švorc (alespoň relativně vůči svým představám). Čtení guruovských knih vám pomůže zvládat vlastní finance asi stejně dobře, jako z vás poslech klavírního koncertu udělá virtuosa.
Kdyby tomu bylo jinak a skutečně by existoval jednoduchý trik, jehož pomocí by bylo možné získat čekání na smrt v pohodlí, nemohly by se regály knihkupectví hemžit díly guruovského významu na řečené téma. Knihy typu "Jak dobře plést hladce a obrace", které takovou faktickou radu obsahují, nevycházejí ve statisícových nákladech každý rok znovu. Nemusejí a ani nemohou mít pokračování "Obrace pro mileniály", "Jak plést s ADHD" nebo "Svetr i s čepicí za deset minut". Kdyby tomu tak bylo a vy byste tyhle knihy u někoho na návštěvě spatřili, automaticky byste začali tušit, že jejich hrdý majitel neupletl nikdy nic.
Zemřel mi bratr
Ne nadarmo koluje – předpokládejme, že zejména mezi horlivými čtenáři knih o správě vlastních financí – hořký vtip. Čistič bot na Wall Street se ptá svého každodenního klienta, šéfa velké banky: "Co si myslíte o akciích té a té firmy?" Na to bankéř: "Proč se mě na to ptáte?" Čistič: "No, mám u vás v bance dvacet milionů dolarů a chci se poradit, kam je investovat." Bankéř seskočí z křesla a cpe čističi do ruky vizitku: "Přijďte zítra, svolám zaměstnance, řeknete nám o své kariéře!"
Čistič tedy na druhý den přijde a po úvodním představení z úst dojatého bosse spustí. "Přicestoval jsem před třiceti lety se jménem, které nikdo neuměl vyslovit, ze země, kterou nikdo neuměl najít na mapě. Za poslední peníze jsem si koupil stroj na čištění bot." Obecenstvo mírně soucitně zahučí.
"Čistil jsem boty dvacet sedm hodin denně devět dnů v týdnu a dělal jsem to tak dvacet let." Óóó, vydechnou pánové v sakách barvy mořské modře.
"Pak jsem se zmohl a koupil si ten nóbl čisticí stroj i s lavicí," pokračuje čistič. "To jsou ty, co stojí venku, jak mě u nich vídáte. Dělám to tak dvacet devět hodin denně, deset dnů v týdnu." Bankovní šéf, už celý lačný po prvních vlaštovkách: "A pak přišel ten kariérní vzestup, že?"
"Pak mi umřel bratr, co prodával drogy, a odkázal mi těch dvacet milionů," řekl čistič.
Jak dosíci osvícení
Předpokládejme, že v onom starém neveselém vtipu je stejně mnoho pravdy jako v jednom každém z guruovských bestsellerů. "Stačí si přečíst tuto jedinou knihu – změní váš život! Stačí dodržet těchto 10 kroků, a dosáhnete úspěchu! Stačí si přečíst tento citát nějakého chlapíka, který zemřel před 2 400 lety, a i vy můžete získat osvícení! Stačí se vydat po cestě, kterou jsem šel já, a určitě skončíte jako boháči!"
To neznamená, že knihy tohoto typu, vědecké články o nich a populární články o těchto vědeckých článcích jsou k ničemu. Lze je kupovat jako dárek tchyni; je možné je používat k lingvistickým rozborům; ve fyzické tištěné podobě jimi lze podložit nohu od stolu; cynické povahy mohou útržky z nich citovat na BDSM večírcích ve chvíli, kdy už všechny ostatní tortury zevšedněly, a podobně. Pokud na sobě ale cítíte, že je potřebujete ke zbohatnutí, pak vězte, že máte problém a uděláte nejlépe, když budete knihkupectví obcházet obloukem.
